Všech věků mocný Králi (B. Martin Abdon 1561)

(Tento příspěvek je pahýl.)
1. Všech věků mocný Králi, / nejvyšší Pane náš, / tě věrní srdcem chválí, / v nichž bydlení své máš. / Ač v nebi přebýváš, / s Otcem svým na pravici / rozkoše užíváš, / avšak v srdcích věřících / duchovní byt svůj máš.
2. Tak zprostřed světa všeho / církev shromažďuješ / a dary Ducha svého / výborně spravuješ. / V tom jsi se zjevil sám / svou láskou, Pane milý, / již prokazuješ nám, / abychom tebe ctili, / tys hoden toho sám.
3. Rozličné dary dáváš / svým věrným k spasení, / do srdce zákon vkládáš / své vnitřní proměny. / To nové rození / ze služby slova tvého / a z Ducha pramení / v svazku lidu věrného / tvému nařízení.
4. Jest naděje v tom stálá, / pevně založená / a jako tvrdá skála / mocně utvrzená; / neboť účast pravá / na Kristu v jeho církvi / jistotně nám dává / naději na vítězství, / jež věčně zůstává.
5. Řeč lidská nevypoví / žádným svým uměním, / jak vzácný život nový / těm vzejde, kdo jsou s ním. / Zármutek, bolesti / ani pochybování / je od jejich cesty / či cíle putování / nemůže odvésti
6. Již nemají moc žádná / v světě pokušení, / by svedla ty, jimž dána / naděje spasení. / Mají občerstvení, / jsou v duchu slovem Páně / libě rozvlaženi, / v rozličném bojování / mají posilnění.
7. A pokud na té Skále / jsme jen založeni, / tu v naději jsme stálé / Bohem utvrzeni. / Když věrně střežíme / v čistotě srdce svého, / ve víře trváme, / tu zastánce věrného / v Kristu Pánu máme.
8. Těm, kdo se jeho bojí, / Bůh sliby nemění / a při nich v každém boji / je svými zbraněmi. / Větší pokušení / nedopustí, než snésti / umíme zkoušeni, / když silou své milosti / dá z Ducha zmocnění.
9. Co dobrého konáme / pro svého bližního, / vše proto jen, že máme / záruku od něho. / Pán sám přec slibuje / stokrát víc tomu dáti, / kdo proň nelituje / trpěti škody, ztráty, / sebe obětuje.
10. Též vyhlíží drahého / pokladu zjevení / již v nebi složeného / a čeká vzkříšení. / Co zde, rád opustí, / za škodu nepokládá, / neb větší bohatství / Pán v nebesích mu skládá, / ve věčné radosti.
11. Jen v Bohu vždycky skládá / celé své doufání. / On naději mu dává, / tu moc k vytrvání. / S ním se radovati, / s anděly v nebi chvály / má jemu zpívati / a s lidem svému Králi / lásku vyznávati.

Wiki (sekce)

Všech věků mocný Králi (B. Martin Abdon 1561) (článek)