(Jedenáctý artikul)

1. Jedenáctý artikul učení jejich jestiť o klíčích Páně, o nichž Pán dí k svatému Petrovi:¹⁾ Toběť dám klíče království nebeského. Ti pak klíčové jsouť zvláštní služebnost moci Kristovy a Ducha jeho sv., služebníkům a církvi neb zborům Páně do skonání světa svěřená, věřícím milost, věřícím hněv Boží svědčiti, a to obecně neb obzvláštně, do domu Božího, to jest, k losu svatých vědomě přijímati, aneb z něho vyháněti, a tak berlu království Kristova služebně v rukou držeti a jí k zprávě ovcí Kristových užívati.

2. Jestiť tedy vlastnost klíčů Kristových nejprvé, otvírati a rozvazovati, to jest, věřící a kající v svědomích jejich v Kristu pokojiti, hříchů odpuštění jim svědčiti, v jisté naději spasení chovati, a tak jim nebeské království otvírati, proti pokušením všelijakým posilňovati a zmocňovati. A to vše na místě Páně, ne od sebe, od něho, ne svou mocí, ale jeho²⁾, jako šafáři tajemství Božích a služebníci, toliko slovem i svátostmi jeho, buď žeby přitom užili ceremonií případných, jako vzložení neb dání rukou, anebo též i bez nich. Na druhou stranu vlastnost a moc kličů Kristových jest, zavírati a svazovati, totiž z poručení Kristova a z moci ouřadu od něho svěřeného (jenž moc a berla jest) všechněm nevěřícím, hříšníkům nekajícím atd. hrozný soud a nesnesitedlný hněv Boží svědčiti, ortele jeho vynášeti, a tak slovem Páně podle míry provinění trestati, od požívání svátosti odkládati a odlučovati, ze spolku církve vyháněti a summou, království nebeské jim zavírati.

3. Tuto moc berly a Ducha svého na místě svém poroučeje a svěřuje Pán apoštolům svatým (a tak všechněm zřízeným služebníkům církve) takto povědíti ráčil:³⁾ Jakož mne poslal Otec, tak i já posilám vás. A hned zatím doložil: Přijměte Ducha svatého; kterýmžkoli odpustili byste hříchy, odpouštějíť se jim, a kterýmžkoli zadrželi byste je, zadržániť jsou. Také i příklad skutečný užívání moci klíčů, jakž při jiných ukázán, tak i při onom Korintském⁴⁾ hříšníku, kteréhož svatý Pavel spolu s tím zborem, mocí Pána Jezukrista a Ducha jeho, vyloučil a satanu dal; a zase, když mu Bůh pokání činiti dal, od svazku hřícha ho rozvázal a rozhřešil, k obcování svatých a svátostí do církve zase přijal, a tak mu království nebeské otevřel.⁵⁾ Odkudž se znáti dává a naši učitelé o tom tak učí, že tito klíčové, aneb tato služebnost Páně dána jest prvotně zprávcům církve neb kněžím⁶⁾; potom také spolu i každému zboru křestanskému, většímu neb menšímu. O čemž Pán Kristus dí k zborům:⁷⁾ Amen pravím vám, cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budet rozvázáno i na nebi. A málo níže dí:⁸⁾ Nebo kdežkoli shromáždí se dva neb tří ve jmenu mém, tuť jsem já uprostřed nich.

4. Také učí tomu, aby každý křesťan, kolikrátžby koli potřeboval těch klíčů Páně, dověrně jich k sobě užíval od zprávců toho toho zboru neb té třídy, k níž náleží, jako od samého Pána Krista, poněvadž jim od něho svěřeni jsou, nepochybně o tom věře, že službou moci té Kristovy hříchové se mu odpouštějí; jakož sám Pán dí:⁹⁾ Kterýmžkoli odpustili byste atd. Item:¹⁰⁾ Kdož vás slyší, mne slyší; a kdož vás (totiž v tom a v té potřebě) má, mneť přijímá. A zase: kdož vámi pohrdá, mnou pohrdá.

5. Také učí i skutečnou práci o to, aby těch klíčů Páně zprávcové neb kněží ne jinak užívali, než toliko podle úmyslu a vůle Kristovy zjevně slovem jeho oznámené, a podle jistých a místných úsudků jeho; a nikoli jich neužívali podle zámyslů lidských, aneb podle vůle a náchylnosti své (nebť by tu klíč bloudil); aby se na nich nenaplnila ona hrozná řeč Boží, řkoucí¹¹⁾: K vám přikázání toto vztahuje se, o kněží! neuposlechneteli a nesložíteli toho v srdci svém, abyste dali slávu jmenu mému, praví Hospodin zástupů, za jisté že pošli na vás zlořečenství, a zlořečiti budu požehnáním vašim, anobrž již sem zlořečil každému z nich; nebo ste nikoli nesložili toho v srdci.