Otázka směřování křesťanských církví.
V poslední době se v rozhovorech s křesťany setkávám se zajímavým fenoménem: ač si tito bratři dobře uvědomují, že z vedení jejich církví (tedy shora) se šíří nebiblická učení, která ovlivňují mnohé členy jejich církví, nepodnikají proti jejich invazi zhola nic - vzdor tomu, že na přízni, či nepřízni nejvyšších představitelů svých církví nejsou vůbec existenčně závislí a projev nesouhlasu není spojen s prakticky žádným rizikem, postihem, perzekucí, atd.
Příčin tohoto stavu je mnoho; za všechny uvedu jen nedostatečný vhled do podstaty problémů, nedostatek odvahy, či naprostou lhostejnost ke směřování „jejich“ církví.
Nejzávažnějším problémem tohoto druhu je ekuména chápaná a prosazovaní jako instituční spojení církví. Smyslem života křesťana je směřovat své úsilí k Bohu, tj. realizaci Božího království již na této zemi. Naproti tomu ekuména chápaná jako pozemské instituční sjednocení s Bohu nevede, ani vést nemůže, neboť není k Bohu zaměřena. Následkem toho se takto chápané a prosazované ekumenické hnutí beznadějně utápí a nakonec utopí v pozemské rovině.
Mohu říci, že toto hnutí je hříchem, neboť pravý smysl slova hřích, je minutí se cíle a v tomto případě je cílem Bůh. Od Něho jsme vyšli a k Němu se máme vrátit.
Toto hnutí je též i modlou, neboť se staví mezi člověka a Boha. Církev, jejímž cílem není sjednocení s Bohem, se dříve či později sjednotí se Satanem.
Apoštolská církev byla decentralizovaná; nikdo z apoštolů, ani žádný sbor, neměl v prvotní církvi výsadní postavení. V
NZ termín „církev“ znamená místní sbor, a „církve“ sbory. Sbory byly jedno v Kristu (
1Kor. 12:12-27).
Blíže viz dvě práce bratra L. P. Křesiny, které nám laskavě zpřístupnil bratr Gregorios:
(I). F. L. Křesina: Církev, která je jeho tělo s místní sbor v Písmech Nové Smlouvy.
(odst. 2).
A dále:
(II). F. L. Křesina: Zpronevěra nauce o církvi a místním sboru.
Církev, která se sjednotí v pozemské rovině v jednu velkou světovou SUPERCÍTKEV SE STANE SEKTOU, protože bude dokonale oddělena od Boha i od Kristových následovníků. Bude nutně SEKTOU, protože Pán Ježíš Kristus, Boží Syn je pro řadu nekřesťanských náboženství nepřijatelný – sjednocení církví v jednu bude možné jen za předpokladu eliminace Pána Ježíše Krista jako Syna Božího. BUDE TEDY OBĚTOVÁN V ZÁJMU CÍRKEVNÍ JEDNOTY. Zdá se, že Boží Syn je kamenem úrazu celosvětového církevního sjednocení.
Ř. 9:33 „Hle, kladu na Sionu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho uvěří, nebude zahanben.“
Mám za to, že Satan v průběhu mnohých staletí pracuje především ve dvou směrech:
1) neustálé zanášení nepatrných bludů do biblického učení (doslova po kapkách!!!) a tím otravování duchovního prostředí - které pak ve svém součtu za řadu staletí představují katastrofální odchylky od něj. Úchylka nejenže roste s časem, ale plodí další úchylku, resp. další úchylky!!! Jak je důležité držet se Slova Božího!!!
Jako příklad bych uvedl tento fakt: ještě před 30 lety by diskuse na téma totožnosti Hospodina a Alláha i na půdě
ŘKC byla zcela nemožná – i vzdor dokumentům 2. vatikánského koncilu. Např. v knize „Základy víry,“ kterou napsal Dr. Antonín Čala, OP (dominikán), napsáno 1977, vydala Matice Cyrilometodějská v r. 1992 (imprimatur Jan Graubner), se o islámu hovoří dosti tvrdě. Ale co bylo dříve nemožné, je dnes běžné. Je vidět, že tehdy důsledky těchto dokumentů zřejmě nebyly patřičně domyšleny – jsou zřetelné teprve v naší době.
2) Slučování církví do větších celků a posléze do celku jednoho, který pak bude Satanem zcela ovládnut.. Zcela zákonitě – sjednocování církví je zcela světskou záležitostí k Bohu nesměřuje, a Bůh se k němu tedy nemůže přiznat. Sjednocování církví probíhá na pozadí sjednocování světa v jeden světový stát, kde odpadlá církev sehraje svoji smutnou úlohu. Jde o velice efektivní způsob Satanova boje
Mám za to, že v průběhu mnohých staletí je Boží Syn systematicky vytěsňován nejen z katolické věrouky, ale i z nekatolických církví. Kroky, které tímto směrem již byly učiněny jsou např. tyto:
(1) Papežství
(2) Kult Panny Marie a svatých
(3) Kult neživých předmětů
(4) Pojetí bohoslužby
(5) Nebiblické cesty spásy
(6) Výroky římského biskupa v Turecku
(7) Ekuména
Tyto body v krátkosti okomentuji takto:
(1) Papežství.
Mt. 23:9 „A nikomu na zemi nedávejte jméno ‘Otec‘:jediný je váš Otec, ten nebeský.“
Toto jsou Spasitelova slova ; ten, kdo si neprávem přivlastní titul „Otec“ se dopouští rouhání, neboť tento titul patří jen Bohu.
(2) Kult Panny Marie a svatých.
1J. 2:1 „Toto vám píši děti moje, abyste nezhřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.“
1Tm. 2:5,6 „Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.“
Tedy Panně Marii a svatým katolická církev neprávem přisoudila funkci Prostředníka i Přímluvce, která patří jen Božímu Synu. V podstatě zde jde o modlitby k mrtvým, které urážejí Boží důstojnost a svatost.
(3) Kult neživých předmětů.
2M. 20:4,5 „Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi, nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět, ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mne nenávidí…“
Zde jde o jasnou kolizi s druhým přikázáním citovaným výše. Br. Alois Adlof vidí problém takto:
Římská církev vypustila přikázání druhé dle domněnky Augustinovy,že je (druhé přikázání) jen výkladem prvního. Bylo jí to tím spíše vhod, poněvadž od 5. stol. počínaje zahnízďující se uctívání ostatků a obrazů nemohlo se srovnati s přikázáním druhým.“
Alois Adlof: Výklad modlitby Páně. Křesťanský spolek mladíků, Praha, 1922.
V barokních Čechách dokonce vznikl kult Pražského Jezulátka, ke kterému se mnozí katolíci modlí a jemuž přisuzují i mnohá zázračná uzdravení. To je již na úrovni primitivního modlářství.
(4) Pojetí bohoslužby.
Žd. 7:26, 27 „To je ten velekněz, kterého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa, který nemusí jako dřívější velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a pak teprve za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama.“
Pojetí
ŘKC mše je dle knihy Walter Ciszek SJ: On mne vede. Zvon, 1995 toto:
Str. 178: „tentýž Kristus, který byl obětován při mši sv. …“
Str. 142: „….pro ně mohl denně obětovat kalvárskou oběť ve mši sv.“
Principem mše je tedy myšlenka, že Kristova oběť na kříži nemá stálou platnost, a proto je třeba ji při mši neustále opakovat, obnovovat. Paralela s židovskou bohoslužbou je zřejmá. Od této myšlenky, je jen krůček k myšlence, že Pán Ježíš Kristus není ke spáse nutný-tedy že existují i mimobiblické cesty spásy, které „objevil“ druhý vatikánský koncil-viz bod 5. Blíže k tématu viz materiál (VIII).
(5) Nebiblické cesty spásy.
Tato cesta byla nastolena dokumentem 2. vatikánského koncilu Constituzione dogmatica lumen gentium, kde se v čl. 16 praví, cituji:
„Plán spásy se vztahuje i na ty, kteří uznávají Stvořitele, a mezi nimi především na muslimy, kteří prohlašují, že se drží víry Abrahámovy a klaní se jako my Bohu jedinému, milosrdnému, který bude v poslední den lidi soudit.“
Tímto krokem byl biblický Hospodin ztotožněn nejen s bohem muslimů Alláhem, ale i s „neznámým Bohem,“ kterého hledají lidí v „mlhavých stopách a obrazech,“ tedy v podstatě s každým nadpřirozeným úkazem. Ale vše, co je nadpřirozené, automaticky nepochází od Boha!!! Navíc podle tohoto pojetí není Pán Ježíš Kristus ke spáse nutný – a tím byla snížena hodnota i cena jeho oběti na kříži! Tedy spásy lze dosáhnout i mimo Něj. Tím byl v podstatě popřen text
J.14:6 který vypovídá o Spasiteli jako o jediné Cestě, Pravdě i Životu i text
J.10:7 o Spasiteli jako jediných Dveřích pro ovce.
Blíže viz:
(III). Důsledek jednoho závěru 2. vatikánského koncilu na dějiny světa.
(6) Výroky římského biskupa v Turecku.
Zde se omezím na jeden výrok římského biskupa, který pronesl při této návštěvě:
„Ve svých odlišnostech stojíme tváří v tvář víře v jediného Boha;…“
Stručně: Bůh je v obou svatých knihách definován takto:
Bible:
1) Hospodin je Bůh Izraele, kterého vyvedl z Egypta.
2) Boží Syn je zakotven v písmech
SZ i
NZ. (např. Iz. 7:14; 9:5,6; Ž. 2:7,12;
Lk. 3:22;
J. 3:16).
3) Trojice je tajemná koexistence tří Božích Osob: Otce, Syna a Ducha sv. v dokonalé
jednotě.
Korán:
1) Alláh je Bohem Arabů.
2) Alláh nemá Syna
3) Trojice je zde uznávána jen jako nesourodá trojice tvořená Bohem, člověkem Ježíšem
(který není uznáván jako Boží Syn), a Marií, Ježíšovou matkou.
Pakliže přes tyto evidentní rozdíly římský biskup při návštěvě Turecka prohlásil, že muslimové a křesťané věří ve stejného Boha, nastávají tyto dvě možnosti:
A) Klame muslimy – předstírá, že přijal muslimský model Boha a přitom se nezřekl Božího Syna, kterého muslimové neuznávají.
NEBO:
B) klame katolíky – předstírá, že se nezřekl Božího Syna a přitom přijal muslimský model Boha, který Božího Syna nemá a neuznává.
Kde je pravda? Kolem Božího Syna a Jeho oběti na kříži vše se točí – tedy Boží Syn je v centru novozákonní zvěsti: bez Božího Syna celý
NZ i celé křesťanství padá! Musím zde konstatovat, že výše uvedeným výrokem římského biskupa byla nastolena nejasnost v otázce, která je pro křesťanství nejzásadnější!!!
Zatím jsem nezaznamenal jedinou snahu za strany
ŘKC tuto dvojznačnost vysvětlit. A co je ještě více podivnější – ani od představitelů nekatolických církví, kteří podepsali dokument Charta Oecumenica, kterým signalizovali zcela jasně svoji vůli spojit se s
ŘKC v rovině instituční, tedy světské. Tato dvojznačnost je vůbec nezajímá?
Blíže viz:
(IV). Charta Oecumenica: Kritická reflexe se zřetelem ke katolickému dogmatu.
(V). Odpověď na článek ThDr. Pavla Černého Th. D. "Charta Oecumenica v diskusi."
(VI). EKUMÉNA - nekonvenční pohled.
(VII). Kam kráčíš
CB? Otazníky nad dokumentem Charta Oecumenica v diskusi.
(VIII). Kam kráčíš
ŘKC?
(IX). Ekuména paradoxně jako rozdělovací faktor křesťanů
(X). A svedou mnohé…
(XI). Je stále Satan nositelem světla?
K úchylkám od biblického učení však nedochází jen na půdě
ŘKC. Pro nutnou objektivnost zde uvedu za všechny jeden z případů, který vznikl na půdě
CB. Kazatel této církve Daniel Kvasnička nyní působící v Říčanech (mateřský sbor Praha 2 – Vinohrady) má osobní stránky na adrese:
http://www.kvasnicka.info/old/start.htm kde se můžeme cestou (Články - Starší články) ve stati „Homosexuální biskup: Ano, nebo ne?!“ dočíst např. toto:
„…Ona Bible neřeší homosexualitu, ona podporuje manželství a rodinu. A u správce církevního společenství říká, že to má být muž, který dovede dobře spravovat svou rodinu, když by měl řídit celou církev. Jsou chvíle, kdy žádný vhodný muž není a nebo jsou chlapi samé bačkory a místo odvahy k biskupské odpovědnosti raději tvrdě vydělávají peníze. Pak je třeba hledat v Bibli dál, světit ženy a třeba najít i gaye….“ !!!!
Tak toto v Bibli není – tedy tento kazatel hlásá lež, a tím svádí své čtenáře na scestí. Je opravdu hrozné, že hlásá své „názory“ na svých stránkách, na které je odkazováno z oficiálních stránek
CB, od jeho jména, jako sborového pracovníka
CB, tedy od
http://www.cb.cz/ . Výše zmíněný článek napsal D. K. pro MFD v r. 2003. Je vůbec možné, že za tak dlouhou dobu si RCB, nebo její předseda tohoto článku vůbec nevšimli? Toto dokumentuje velmi smutný vývoj této církve, kterou mnozí (zvláště za dob totality) považovali za tzv. „výběrovou církev.“
Z uvedeného lze říci, že se vývoj „křesťanstva“ pod vedením
ŘKC ubírá cestou vedoucí k odmítnutí Božího Syna. Centrální vedení církví (v dnešním slova smyslu) je nebiblickým institutem; proto není náhodou, že z něho vycházejí nebiblické, nebo dokonce protibiblické snahy. Nelze nevidět, jak tito představitelé svými „ovečkami“ manipulují a dostávají je pomalu a jistě na mimobiblickou půdu. Ti kazatelé a sboroví pracovníci, kteří si uvědomují nezdravý vývoj své církve a nezdravého učení přicházejícího z jejího centra a nekladou mu patřičný odpor, tím jen připravují cestu Antikristu, který nejenže již stojí před branami církví, ale má i svou pátou kolonu aktivně působící uvnitř.
(7) Ekuména.
Současná falešně chápaná a prosazovaná ekuména zastřešuje všechny nebiblické odchylky, které
ŘKC vyprodukovala v minulosti. Tyto odchylky byla nejen církví potvrzeny, ale dále rozmnoženy a zesíleny prohlášením o nebiblických cestách spásy a ztotožněním Hospodina s Alláhem. (5) (6). Z tohoto vývoje lze usoudit na odmítnutí Pána Ježíše Krista jako Božího Syna již v blízké budoucnosti. Nekatolické církve vycházející z reformace, které se ekumenicky spojují s
ŘKC budou muset dříve či později tyto odchylky akceptovat – tím se ale dopustí ZRADY REFORMACE.
Poměrně frekventovaná otázka: Je církev postavena na Petrovi, nebo na Kristu?
1Kor. 3:11 „Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který je už položen, a to je Ježíš Kristus.“
1Kor. 12:27 „Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.“
Ef. 1:22, 23 „Všechno podrobil pod jeho nohy a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.“
Ef. 5:22 „…jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil.“
Zásadní otázka: Je základem církve (těla Kristova) a její hlavou člověk, (apoštol Petr), nebo Spasitel?
Myslím, že z výše uvedených textů jasně vyplývá, že základem církve není apoštol Petr, jak si mnozí myslí, ale Základem i Hlavou je pouze Kristus. Jen toto pojetí církve zaručuje její nezničitelnost. ČLOVĚK BOHA NIKDY NENAHRADÍ. Člověk považovaný za hlavu církve se stává modlou, neboť upírá čest patřící jen Bohu. Navíc se staví mezi člověka a Boha. Jen tehdy, je-li Základem církve i její Hlavou Kristus a církev je Jeho tělem, je garantována její nezničitelnost-totiž, že ani brány pekla ji nepřemohou.
(
Mt. 16:18).
Mt. 16:18 „A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.“
Všimněme si nepatrného rozdílu: Spasitelova slova mají dvě části od sebe navzájem oddělené; dále je psáno „na té skále“ a nikoli „na tvé skále.“ Výše uvedený text se vztahuje na Petrovu víru: PETR TOTIŽ POPRVÉ !!! JASNĚ VYJÁDŘIL, KÝM SPASITEL VE SKUTEČNOSTI JE: „MESIÁŠ, SYN BOHA ŽIVÉHO.“ (
Mt. 16:16).
Lze také říci, že apoštolé nic nevěděli o nějaké výsadě, či nadřazenosti Petrově; např. apoštol Pavel jej veřejně napomínal (
Gal. 2:11-16). Kdyby byl apoštol Petr jakkoli ostatním apoštolům nadřazen, tak by si to apoštol Pavel vůči němu rozhodně nedovolil. Církev tedy spočívá nikoli na Petrovi, ale na Spasiteli a její víře a důvěře v Něj. Je to tedy VÍRA I DŮVĚRA v ZÁKLAD i HLAVU – JEDINÉHO KRISTA, TÉHOŽ BOHA, a nikoli v nesourodou dvojici člověk – Bůh.
CÍRKVE NEUZNÁVAJÍCÍ KRISTA ZA SVOJI HLAVU, BUDOU SATANEM ZNEUŽITY A NÁSLEDNĚ JAKO NEPŘÁTELÉ BOŽÍ SAMÝM BOHEM ZNIČENY.
Zde se přímo nabízí paralela mezi Izraelem a křesťanskou církví (v dnešním pojetí). Pokud ve starém Izraeli kraloval Hospodin, k modlářství téměř nedocházelo. Když si Izrael vymohl krále, tak mnozí z nich bylo aktivními propagátory modloslužby. Když měly původní církve Kristovy (sbory) za hlavu Spasitele, bylo tomu podobně. Jak se ale následkem opuštění apoštolské praxe začaly spojovat ve vyšší uzemní a správní celky, jejichž hlavami se stali metropolitové, patriarchové, pak modlářství, mezi které bludná učení patří, propuklo v plné míře a začalo vážně ohrožovat církev. Institut papeže, jako svrchovaného vládce nad církví vedl k tomu, že se od 8. stol. stali papežové i světskými vládci. Toto bylo mj. i jednou z příčin roztržení katolické církve na západní (
ŘKC) a východní (pravoslavnou) v r. 1054. Blíže viz (I). (II).
Satanova strategie podle mého poznání vychází z biblické skutečnosti, že NÁSLEDOVÁNÍ KRISTA JE NEROZLUČNĚ SPOJENO S NESENÍM KŘÍŽE. (
Mt. 16:24;
Mk. 8:34;
Lk. 9:23). TOMU SE ALE SATAN SNAŽÍ VŠEMI DOSTUPNÝMI PROSTŘEDKY BRÁNIT!!! Satan vzbuzuje iluzi, že následovat je možno i bez nesení kříže. Je to logické-ten kdo nebude následovat Krista, bude vědomě či nevědomě následovat Satana. Jiné cesty není. Avšak nesení kříže je nepopulární, velice nepohodlné. A na této skutečnosti Satan vystavěl svůj plán. Nabídl lidem SVOD jménem EKUMÉNA, která následování Krista a nesení kříže nepožaduje a k ničemu nezavazuje - A PONECHÁVÁ LIDEM ILUZI, ŽE SE TÍMTO ZPŮSOBEM SJEDNOCUJÍ S KRISTEM A PLNÍ TÍM BOŽÍ ZÁMĚR!!!
Jistě, „filosofování“ o Kristu, „originální“ výklady Písma sv. nikoho nezavazují a nic nestojí. AVŠAK: CO NIC NESTOJÍ – ZA NIC NESTOJÍ!!! SOUČASNOU FALEŠNĚ CHÁPANOU A PROSAZOVANOU EKUMÉNU POVAŽUJI ZA SATANŮV NEJMASOVĚJŠÍ A NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ
PRŮNIK DO KŘESŤANSKÝCH CÍRKVÍ KTERÉ JEJÍM PROSTŘEDNICTVÍM ZCELA OVLÁDNE!!! Doplňující materiál: (IV-XI).
Náš Spasitel tuto situaci předvídal, jak je patrno z tohoto textu Písma sv.:
Mt. 10:34-37 „Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina.“
„Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden. Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden.“
Proč boj? Proč rozdělení?
Příchodem Spasitelovým na tento svět dostal boj proti zlu novou kvalitu a rozměr. Spasitel věděl, že dovršením Jeho díla na zemi bude Satan vyhnán od Božího trůnu a až do dne soudu omezen na tento náš svět. Blíže viz materiál (XI), část VII. a VIII.
1Tm. 4:1,2 „Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami, jsou pokrytci, lháři a mají vypálen cejch na vlastním svědomí.“
2Pt. 2:1 „V Božím lidu bývali ovšem i lživí proroci; tak i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky a budou popírat Panovníka, který je vykoupil. Tím na sebe uvedou náhlou zhoubu.“
(8) Závěr.
Závěrem bych rád řekl, že mým záměrem rozhodně nebylo někoho, nebo nějakou církev kritizovat. Určitě nejsem lepší než kterýkoli katolík, muslim, hinduista, animista, atd. A pokud se mi dostalo určitého poznání, mám ho jen a jen z Boží milosti, tedy jakákoli chlouba je předem vyloučena (
1Kor. 4:7).
Následování Krista by mělo odpovídat z Boží milosti darovanému poznání. A protože mezi mým poznáním a následováním Krista existuje rozpor, který si z Boží milosti uvědomuji, vede mě to k pokoře. Kritizovat nelze v oblasti duchovní, neboť jsme všichni zhřešili a jsme daleko od Boží slávy.(
Ř. 3:23). Toto nazývám univerzalitou hříchu.
V duchovní oblasti by mělo existovat laskavé poučení a napomínání (1Kor. 14:3,19,
Ef. 6:4;
Tt. 3:10).
Existuje i univerzalita Boží milosti, neboť ten, kdo ke Spasiteli přijde, jistě nebude odmítnut (
J.6:37), tedy žid, křesťan, muslim, ateista, atd. Mým záměrem bylo a stále je vyvyšovat Spasitelovo jméno a upozornit na odchylky od biblického učení, které ve svých důsledcích budou mít katastrofální následky nejen pro jednotlivce, ale pro celý svět.
Jaký postoj má člen sboru k vedení své církve za této situace zaujmout? V prvním odstavci tohoto příspěvku již bylo řečeno, že ačkoli si tito křesťané uvědomují, že postoj vedení jejich církví je nebiblický, nepodnikají proti němu zhola nic. Jde o naprostou pasivitu, která Satanovi nahrává a umožňuje mu průnik do křesťanských církví, který se den ze dne zvětšuje a upevňuje.
Proto jsem uvedl podrobně některá!!! fakta, která popisují výše zmíněné nebiblické odchylky přicházející z
ŘKC a, které budou muset nekatolíci na základě ekumenického spojování s touto církví přijmout, abych každému členu sboru poskytl co nejlepší podklady k jeho rozhodování. Pokud se rozhodne s vedením své církve nesouhlasit, musí to být nesouhlas kvalifikovaný, postavený na faktech, o kterých bude člen sboru přesvědčen. Neboť co nepochází z přesvědčení, je hříchem.(
Ř. 14:23).
V části 6 mého příspěvku jsem uvedl dle mého soudu nesporný fakt, že představitelé církví svými „ovečkami“ manipulují tak, že je pomalu ale jistě dostávají na mimobiblickou půdu. Jde o vztah manipulátor – manipulovaný.
Od čeho by se měl vztah člena sboru k vedení své církve odvíjet? Rozhodně v první řadě od jeho individuálního vztahu ke Spasiteli a teprve v druhé řadě od jeho poměru k vedení své církve, tedy od jeho postavení ve sboru, církvi, jeho vlivu a reálných možnostech působit správným směrem. Pokud zůstane vedení jisté církve na biblické půdě, problém nevznikne. Co však v případě, kdy biblickou půdu opustí?
Církve, které opustí biblickou půdu postaví své členy před problém: budou následovat své vůdce, nebo Krista? Tím ze svého středu dříve či později vytěsní všechny Kristovy vyznavače.
A každý člen sboru bude dříve či později postaven před zásadní otázku; co je mu bližší – církevní struktury, nebo Spasitel? (VII). Dříve, či později jedno či druhé převáží. Pro co se rozhodneme? Pro příbuzenské, rodinné a přátelské vztahy tak běžné ve vedení nekatolických církví, nebo pro Krista? Víme, že nelze dvěma pánům sloužit (
Mt. 6:24).
Dříve, než dojde ke globálnímu odpadu od Krista, dojde ke sjednocení církví. Církve, které mají, či budou mít za hlavu člověka, půjdou spolu se světem vstříc své zkáze. Avšak církve, mající za Základ i Hlavu Krista, (viz část 7 Ekuména), půjdou vstříc Spasiteli a nebeské blaženosti.
MIMO KRISTA ILUZE, ZMAR A SMRT!!!
My, tzv. slušní lidé, se po své smrti nebudeme děsit toho, co jsme udělali, ale hlavně toho, co jsme neudělali, ač jsme udělat mohli a měli. Mám zde zejména náš dluh vůči Izraeli, na nějž (i něhož) bychom neměli zapomínat.
Mt. 25:40 „..Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, Mně jste učinili.“
Iz. 40:1 „Potěšte, potěšte můj lid,“praví váš Bůh.“
Ž 122:6 „Vyprošujte Jeruzalému pokoj: Kéž v klidu žijí ti, kdo tě milují!“
Dle viz tyto materiály:
(XII). Jsou Židé věřící v Hospodina vyloučeni ze spásy?
(XIII). Komu patří země Izrael? Část 1.
(XIV). Izrael z hlediska Bible a Koránu. Část 2.
(XV). Komu patří země Izrael? Část 3.
Izrael je solidním indikátorem směřování církví. Mají-li církve k Izraeli lhostejný, ambivalentní, nebo otevřeně nepřátelský vztah svědčí to o jejich nezdravém vývoji. JE VYLOUČENO, ABY U CÍRKVE EXISTOVAL SPRÁVNÝ VZTAH K BOHU A ZÁROVEŇ ODMÍTAVÝ VZTAH K IZRAELI.
Bohužel i v této oblasti existují i určitá úskalí: např. ve velmi dobrém časopise Slovo z Jeruzaléma 7/8/2007 vykládá Malcom Hedding oddíl
Ř.3:1-4 takto:
„Pavel zde potvrzuje historickou úlohu danou židovskému lidu, ať už ve víře, nebo v nevíře. Především jsou správci Božího Slova. Jsou národem, který zrodil vykoupení. Je to národ, který nám svou nevírou daroval Ježíšovu smrt: Pavel přirozený Izrael nevyřazuje. Nicméně říká, že existuje přirozený Izrael a pravý, či duchovní Izrael.“
„Jsou národem, který zrodil vykoupení.“ Na vyvolení Izraele nemá Izrael žádnou zásluhu; byl vyvolen z milosti Boží. Společně s vyvolením dostal z Boží milosti i kolektivní charizma, které má sloužit k uchovávání Božího slova a v druhé fázi k hlásání evangelia ve světě – měli převzít práci od apoštolů. A na konci věků se ke své úloze z Boží milosti zase navrátí a budou požehnáním celému světu – viz (XV), část XIII. Vše jsme dostali od Boha a nemůžeme se ničím pyšnit (
1Kor. 4:7). Nadřazenost jedněch nad druhými je vyloučena, neboť jsme všichni zhřešili a jsme daleko od Boží slávy.(
Ř. 3:23). Blíže viz (XV), část XIV.
„Národ, který nám svou nevírou daroval Ježíšovu smrt.“ Nešťastná, nepravdivá a pobuřující formulace. U zrodu Spasitelovy smrti stál zrádce Jidáš. Velerada jen dokonala dílo, které započal Jidáš. Má snad Jidáš zásluhu na tom, že „umožnil“ Spasiteli zemřít na kříži, aby tak nám bylo přineseno spasení? ROZHODNĚ NE!!! O Jidášovi sám Spasitel říká, že by mu bylo lépe, kdyby se vůbec nenarodil!!! (
Mt. 26:24;
Mk. 14:21). Je vidět, že ani nesporná inteligence členů velerady vyplývající z charizmatu vyvoleného národa, ani jejich skvělé znalosti Zákona jim nepomohly k tomu, aby Pána Ježíše identifikovali se Synem Božím. Udusili v sobě hlas svého srdce – které jim říkalo to, že před nimi stojí NEVINNÝ. (
Žd. 7:26). Nebyl to ale Spasitel dle jejich představ. Jidáš i velerada byli pod vlivem Satanovým.
Výše citovanou větu bych nahradil touto formulací: „Pán Bůh si použil Jidášovy zrady i zatvrzelosti velerady, aby uskutečnil své spasitelské dílo.“ A že si Bůh použije i svých nepřátel k realizaci svých záměrů je známo z Bible, např. (
Zj. 17:15-18). V blízké minulosti si Bůh např. použil i Hitlerova šílenství k návratu Izraele do zaslíbené země, ke kterému by jinak nedošlo. Že na tomto procesu Hitler nemá žádnou zásluhu, je jasné. Nepřátele Izraele sám Hospodin bude soudit. (
Zach. 2:12(8); Jl. 4:2,3). Fakt, že Boží záměry Satan vůbec nemůže překazit obsahuje materiál (XI), část VII a VIII.
Výše uvedený výklad Malcoma Heddinga zcela jasně vyvyšuje Izrael (člověka), což je nebiblické. Odstraníme-li tento nezdravý směr, pak jsem pevně přesvědčen o tom, že se modlitby za Izrael stanou záležitostí nikoli exkluzivní skupinky lidí, ale masového hnutí upřímných křesťanů. Proto na závěr volám:
VYVYŠUJME BOHA A MILUJME IZRAEL !!!
a
kde se Vám zobrazí veškeré odkazy a komentáře.
Bohemian Anonymus
