Téma: Gnose versus dogma - čtení pro přemýšlivé

Od: Anonym: Jiří Deštenský <> ( ---.karneval.cz )
Kdy: 12. 06. 2008 22:25
Předmět: Gnose versus dogma - čtení pro přemýšlivé

Navigace: link | přehled | fórum
Gnose versus dogma
Slovo gnose pochází z řeckého "gnosis" - poznání. Pojem gnose se pak nejčastěji používá ve spojení "křesťanská gnose", kdy v podstatě splývá s pojem "gnosticismus". Gnosticismus je jeden z proudů v raném křesťanství, hlásající právě potřebu gnose, poznání. Ovšem pojem gnose je obecnější a není to totéž co gnosticismus. O gnosi se hovořilo už v předkřesťanských časech. Ještě bych chtěl zmínit, že pojem gnostik a gnostický bývá používán jako protiklad pojmů agnostik a agnostický. Agnostik je člověk, který nevěří, že svět je poznatelný jinak než pomocí exaktně vědeckých metod. Gnostik naopak věří, že vnitřní podstata světa (včetně Boha) je poznatelná. O gnosi údajně mluvil už Platón a další antičtí filosofové podobného ražení a tito definovali gnosi jako základní akt duchovního poznání. A v podobném významu budu pojem gnose používat v tomto článku. Chápu zde tedy gnosi jako zkušenostní způsob poznávání světa, poznávání podstaty Bytí pomocí psychických, vnitřních, duševních prožitků. V tomto případě tedy pojem gnose do značné míry splývá s pojmem mystika. Mystika je taky intuitivní způsob poznávání skutečnosti. Ovšem mystika si více libuje v tajných praktikách, v uzavřeném, esoterním vědění.
Je třeba říct, že existují případy, kdy pro potvrzení pravděpodobnosti určitých abstraktních skutečností, určitých kosmologických tezí či světonázorových předpokladů je možné použít i jevy, které se dějí v hmotném světě, které jsou viditelné a ověřitelné. Tady mám na mysli různé paranormální jevy, nevysvětlitelné úkazy, neuvěřitelné lidské zážitky či prostě a jednoduše řečeno různé zázraky. Uvedu několik zcela konkrétních případů. Existuje teorie, že lidské myšlenky se přenášejí na neomezeně velkou vzdálenost a že je možné je za určitých okolností "číst". Potvrzením pravděpodobnosti této teorie jsou např. některé úspěšné pokusy s telepatií. Existuje teorie, že duch člověka (konkrétně tzv. astrální tělo) může opouštět hmotné tělo ještě za života. Potvrzením pravděpodobnosti této teorie jsou takzvané OOBE zážitky např. při operacích, kdy mnozí operovaní byli schopni popsat co se dělo při operaci v sále či dokonce v jiných místech nemocnice právě v době, kdy byli operováni. Jednou z nejrozšířenějších kosmologických teorií je teorie reinkarnace čili převtělování či znovuzrozování. Potvrzením pravděpodobnosti této teorie jsou zážitky různých lidí po celém světě i jevy a skutečnosti spojené s těmito zážitky. Zas a znovu se lidé po celém světě rozvzpomínají na své minulé životy. To se děje buď spontánně (hlavně v ranném dětství) anebo v nějakých mezních situacích - třeba v klinické smrti. Nejen že se na "cosi" rozvzpomínají, na jakýsi život, kterým se jim jeví jako jejich minulý život, a nejen, že jsou schopni to popsat, ale v některých případech, a není jich zase tak málo, se potvrdí, že popisovaná osoba skutečně žila. V některých případech se potvrdí, že člověk, který se rozvzpomenul na "svůj minulý život", je schopen popsat detaily ze života člověka, kterého prokazatelně nemohl znát, protože žil v jiné době a někdy i na jiném kontinentu. Podrobnosti můžete najít třeba zde: http://www.childpastlives.org/stevenson.htm Tyto typy zážitků a výstupů z nich jsou tedy, jak jsem uvedl, něčím co potvrzuje pravděpodobnost některých světonázorových tezí, a dá se říct, že čím vyšší je frekvence těchto zážitků a jevů, tím se pravděpodobnost některých kosmologických teorií zvyšuje. Takže ještě jednou - gnostický je takový světonázor, který staví na živé zkušenosti lidí. Hlavně na vnitřních, niterných, psychických zážitcích, ale pro podporu svých názorů se stoupenec gnose obrací i k jevům viditelné skutečnosti. Stoupenci gnose jdou ovšem ještě dál. Nestačí, že tu či onu zkušenost měl jeden člověk nebo sto lidí, gnostik si chce danou zkušenost prožít sám na vlastní kůži, aby si OVĚŘIL realitu tohoto typu psychické zkušenosti. Na to mají mnohá gnosticky orientovaná společenství či mystická učení svoji METODU, svůj systém. Mezi takováto gnosticky orientovaná učení patří např. rosekruciánství a do tohoto typu nauk se dají zahrnout i tzv. transcendentní stupně jógy.
Po tomto pojednání o gnosi a gnostických metodách poznávání, bych chtěl vyjádřit svůj názor na to, co je to dogma a jak se liší od gnose. Dogmata jsou právě ty věroučné teze, jejichž oprávněnost, pravdivost či jen pravděpodobnost NIKDY NIKDO NEMOHL ZAŽÍT jakoukoli zkušeností.
Dogmata jsou čiré myšlenkové konstrukce, které nemají oporu v ničem hmotně existujícím v universu ani v jakékoli zkušenosti jakéhokoli člověka
Např.: -dogma o věčném pekle: jestliže i lze připustit, že může existovat mystický zážitek průchodu peklem, jisté je, že není mít zkušenost o tom, že nějaká duše je v pekle na věky.
-dogma, že v pekle skončí jinověrci: měl někdy někdo mystický zážitek, ve kterém viděl v pekle trpící příslušníky jiných náboženství?
-dogma o tom, že duše všech lidí zemřevších před příchodem Ježíše Krista byly v pekle a čekaly na příchod Mesiáše: byl někdo v pekle ještě před příchodem Ježíše na Zem, aby potvrdil pravdivost této teze? viděl tam ty čekající duše?
-dogma o posledním soudu a zmrtvýchvstání dobrých křesťanů: měl někdy někdo zážitek, ve kterém viděl, že za tisíce let přijde poslední soud a dobří křesťané vstanou z hrobů?
atd. (jestli někoho ještě něco napadne, ať mi napíše, RP)
Ideologie postavená na dogmatech nemůže být z podstaty, tak otevřená jako filosofie, která na dogmatech nestaví, a z toho samozřejmě také vyplývá chování organizace na ní založené, v tomto případě katolické církve. Dogmata je totiž potřeba neustále chránit před šťouraly všeho druhu.
Srdečně vás zdraví Jiří Deštenský