Díl IV. - Všichni v různosti v jednom

Pokračujeme v našem seriálu o náboženství budoucnosti. Dnes se budeme zamýšlet nad způsobem jeho šíření a formou.

K charakterizaci nově vytvářeného duchovního směru patří i problematika jeho hlásání. Cituji z jednoho nejmenovaného spisu: „Nábožensví budoucnosti bude určeno celému lidstvu, které ovšem i v budoucnu ještě dlouho bude v různých zemích na různém stupni vývoje. Aby takové učení mohlo univerzálně vyhovovat, musí jeho doktrína být z hlediska srozumitelnosti podávána vícestupňově, alespoň ve třech stupních: První stupeň se bude vyznačovat maximální srozumitelností pro nejširší vrstvy, třeba i na úkor přesnosti podání, a tento stupeň bude také nejbližší dosavadním stávajícím náboženstvím, od nichž se však bude lišit nevytvářením dogmat. Druhý stupeň bude přinášet soustavy duchovních cvičení pro ty mysticky nadané jedince, které běžné náboženské formy neuspokojují a kteří touží po hlubším duchovním životě. Konečně stupeň třetí bude podávat nejvyšší duchovní pravdy filosofickou formou těm, kteří je budou schopni chápat a prožít. Pro všechny své stoupence bude náboženství budoucnosti přinášet srozumitelnou etiku jako zdroj vhodných norem pro chování člověka a pro mezilidské vztahy, pro mravnost a morálku.“

A jaká bude základní forma takového postmoderního, necírkevního, nedogmatického a vědě blízkého náboženství? Nepředstavuji si, že bude lidstvu předloženo jako nějaká nová forma svatého písma, jako nějaký nový kánon (i když pokusy o jeho formulaci samozřejmě nemůžeme vyloučit). Představuji si, že to bude jakási v celosvětovém měřítku v různých zemích publikovaná řada samostatných takto orientovaných příspěvků. A z tohoto nijak pevně neorganizovaného souboru, dostupného na internetu či i jiným způsobem (záslužným překlady těchto děl a přednáškami o nich v různých institucích) si každý zájemce bude vybírat ty příspěvky, které ho nejvíce osloví a na jejich základě si bude vytvářet svůj osobní duchovní přístup, své vlastní náboženství. To samozřejmě nebude u všech stoupenců identické, přesto však bude mít určitý ušlechtilý rámec, který je bude sjednocovat. Pod pojmem postmoderní univerzální náboženství budoucnosti tedy rozhodně nemíním nějakou novou církev s nějakou novou kněžskou hierarchií. považuji však za účelné jmenovat řadu duchovně i vědecky orientovaných osvícených myslitelů, kteří do tohoto společného souboru už přispěli nebo přispívají. jsou to především spisy Paula Bruntona, Ralpha Waldo Emersona, Alberta Einsteina, Chalila Džibrána, Pierra Teilharda de Chardina, Carla Gustava Junga, Olivera Lodgeho, Šrí Ramany Mahárišiho, Prentice Mulforda, Romaina Rollanda, Alberta Schweitzera, Rabindranátha Thákura, Ralpha Waldo Trineho, Svámího Vivékanandy a řady jiných zahraničních myslitelů.

Otázka pro vlastní úvahu: "Opravdu se domníváte, že nemohou existovat jiné zdroje poznání Boha než skrzr nábožnská dogmata předkládaná církví?"

V příštím pokračování vám přineseme trochu filosofie.

Zdraví vás Jiří Deštenský