NEKONVENČNÍ POHLED NA CELOSVĚTOVÝ POLITICKÝ SYSTÉM.

Před časem jsem byl postaven před problém : informovat o volbách obecně z biblického pohledu, pokud možno bez různých lidských závěrů, které jsme postupem času nekriticky od svého okolí přijali, aniž by tyto závěry prošly biblickým filtrem. Za všechny uvádím jeden : "Kdo nevolí, volí komunisty." Při řešení tohoto problému jsem vycházel pro větší přehlednost pouze ze dvou nebiblických pramenů, které uvádím níže.

1)Br. farář Marius Baar : Das Abendland am Scheideweg (Verlag Schulte und Gerth, Asslar; vydáno asi v r. 1980). 2) Br. Tomáš Pala : Katolíci a katolicismus (Samizdat, nedatováno, použit neautorizovaný opis).

Br. Marius Baar : Svět stojí pod vedením Satana. Jemu je na jistý čas předáno vedení světa. (Lk. 4 : 5 - 7). Pán Ježíš se zřekl této nabídky, neboť by tím zaměnil věčnost za pomíjitelnost (čas pozemský). Byl by stal spojencem Satanovým a Církev by se nezrodila…(moje pozn. navíc by tím uznal Satanovu autoritu a nadřazenost)…Z této volby, (tj. odmítnutí Satanovy nabídky), se vyvine největší světový problém, totiž KONEČNÝ BOJ MEZI SATANEM A BOHEM. Bude to konečný boj, do kterého bude vtažen celý svět, neboť u Ježíšova pokušení šlo o nabídku : …všech království světa a jejich slávu." (Mt. 4 : 8; Lk. 4 : 5 - 7).

Církev není zemskou institucí. CÍRKEV NEMÁ ŽÁDNOU POLITICKOU ÚLOHU, NEBOŤ JE ZE SVĚTA VYVOLENA.

"Já jsem jim dal tvé slovo a svět je měl v nenávisti, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa." (J. 17 : 14). "Kdybyste byli ze světa, svět by své miloval. Poněvadž však ze světa nejste, nýbrž já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí." (J. 15 : 19). "Mé království není z tohoto světa." (J. 18 : 36).

JAKO JE IZRAEL VE SVĚTĚ BLÍZKÉHO VÝCHODU CIZÍM TĚLESEM, TAK JE TAKÉ CÍRKEV JEŽÍŠOVA NA SVĚTĚ V DUCHOVNÍ OBLASTI CIZÍM TĚLESEM. Proto se nepřipravuje opravdový křesťan na žádnou zemskou, náboženskou, politickou, nebo ideologickou říši, nýbrž na neviditelné nebeské a nepomíjitelné království Boží. (Žd. 11 : 9 - 16). (konec citátu).

Br. Tomáš Pala : Celosvětová vláda a celosvětové náboženství je blíž, než kdykoli dříve. JAKÝ POSTOJ ZAUJMOUT ? Brzdit všemi silami a schopnostmi tento vývoj, který vidíme jako vývoj ke zlému ? Máme k tomu oprávnění ? Vždyť to, co Pán Bůh předpověděl ve svém Slově se stane skutečností - a On předpověděl, že tomu tak na konci věků bude. A musí se tak stát, aby se mohl uskutečnit i ten nádherný závěr : PŘÍCHOD PÁNA JEŽÍŠE V MOCI, aby definitivně skoncoval s vládcem tohoto světa Satanem (tou neviditelnou šedou eminencí, která stojí za vším co se ve světě děje a která tahá za SVÉ FIGURKY, které používá za nástroje své vlády). Úkolem církve vykoupených není bojovat proti Antikristovi, to je úkol našeho Pána. Jejím úkolem je zvěstovat spásu a vykoupení ztraceným hříšníkům. Jít do celého světa a získávat učedníky Ježíši Kristu.

A pokud jde o postoj k proudu kolem nás ? Nemůžeme ho ignorovat a tvářit se, že neexistuje, že se nás to netýká. ALE MŮŽEME A MÁME NEMÍT ÚČAST NA JEHO STRATEGII. A pokud jsme se zapletli, platí pro nás výzva : "Vyjdi lide můj z tohoto města, nemějte účast na jeho hříších, aby vás nestihly jeho pohromy. Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh nezapomněl na jeho viny." (Zj. 18 : 4,5).

Bibličtí křesťané jsou občany tohoto světa. I je trápí ekologické problémy, i je trápí terorismus, závislosti, nemoci, hlad. I oni touží po míru a nenávidí válku - A UDĚLAJÍ KAŽDÝ NA SVÉM MÍSTĚ CO MOHOU, ABY TYTO VĚCI ZMÍRNILI. Ale na za každou cenu - a rozhodně ne za cenu, že zradí svého Spasitele a prostou víru v Něj, jejíž směrnice jsou prostě a jasně popsány v Bibli. Ne za cenu, že poznanou pravdu zradí "v zájmu dobré věci." (konec citátu).

Můj pohled na volby a světovou moc v kostce :

Boží království : není z tohoto světa (J 18 : 36). Vládce tohoto světa : Satan (J 12 : 31; 14 : 30; 16 : 11). Tedy : Satanovo království : tento svět (Mt. 4 : 8, 9; Lk. 4 : 5, 6).

Světovým politickým systémem tedy vládne Satan, který je skutečným a skrytým nepřítelem lidstva. Boj mezi dobrem a zlem se neodehrává v parlamentních lavicích (jaká iluze !), ale v myslích lidí. Člověk za svého života má možnost volby duchovního informačního systému. Tato volba se stane rozhodující pro jeho věčnost. Hezky to vyjádřil br. Baar : KDO SE NEROZHODNE PRO BÍLÉ, NEMUSÍ SE JIŽ DÁLE ROZHODOVAT, NEBOŤ STOJÍ AUTOMATICKY NA PROTĚJŠÍ STRANĚ.

Politický systém obecně je jako každé dílo lidské nutně zatížen chybami. To má za následek, že politický vývoj nelze dopředu nijak předvídat. Jak Hitler v Německu, tak komunisté v poválečném Československu se dostali k moci legálně, parlamentní cestou, aniž by kdokoli z jejich voličů měl ponětí o tom, jakým směrem se bude politický vývoj ubírat. A když to zjistili, bylo již pozdě - diktatura si moc již vzít nedala. Jedno je však jisté : KDO ŘEKNE SVÉ ANO JAKÉKOLI POLITICKÉ STRANĚ, ŘÍKÁ TÍM ANO I POLITICKÉMU SYSTÉMU, V JEHOŽ RÁMCI TYTO STRANY PŮSOBÍ.

Rád bych uvedl tragický případ jednoho křesťana, který se ve svých politických nadějích naprosto zklamal. Není jím mikdo menší, než poslední biskup Jednoty bratrské JAN AMOS KOMENSKÝ. Vyvinul obrovské diplomatické úsilí směřující k návratu emigrantů. A vzdor jeho úsilí i obětem našich exulantů na evropských bojištích, vyznělo jeho úsilí v této oblasti zcela naprázdno. Oběti našich exulantů byly zcela marné - vládnoucí křesťanské rody je při mírových jednáních vůbec nevzaly v úvahu. Jestliže se takto zachovali křesťané - co pak můžeme očekávat od nevěřících ?

ZÁVĚREM : V době apoštolské byl společenským řádem v římském impériu řád otrokářský. Zajímavé je, že apoštolé vůbec nevolali po změně tohoto společenského pořádku, ačkoliv si jeho nevýhody a NESPRAVEDLNOST jistě dobře uvědomovali. Po čem tedy volali ? Po tom, aby křesťanští páni propouštěli své otroky ? VŮBEC NE !!! Apoštol Pavel křesťanské otroky nabádá, aby byli poslušni svých tělesných pánů jako Krista !!! (Ef. 6 : 5, 6). A jejich pány nabádá k tomu, aby se podobně měli k nim, vědouce, že i oni mají svého Pána na nebesích. (Ef. 6 : 9). Podobně 1 Tm. 6 : 12; Tt. 2 : 9,10.

Z TOHO JE VIDĚT, ŽE STÁVAJÍCÍ SPOLEČENSKÝ ŘÁD,UVNITŘ KTERÉHO KŘESŤANÉ ŽIJÍ, BYL APOŠTOLEM PAVLEM VNÍMÁN JAKO NÉCO SEKUNDÁRNÍHO.

Lk. 17 : 21 - náš Spasitel praví, že království Boží je už mezi námi. Toto království osobně vnímám jako OSTRŮVKY SVOBODY obklopené (nikoliv však pohlcené !) temnotou světa. TYTO OSTRŮVKY JSOU SVOBODNÉ, PROTOŽE "KDEŽ JEST TEN DUCH PÁNĚ, TU I SVOBODA." (2 Kor. 3 : 17).

Církev jako tělo Kristovo je koncipováno tak, že se skládá z jednotlivých údů, nikoli ze sborů. (1 Kor. 12 : 27; Ef. 1 : 22, 23). Jednotlivé údy jsou známy jen Bohu (2 Tm. 2 : 19). TEDY ZÁKLADNÍM OSTRŮVKEM SVOBODY JE JEDNOTLIVÝ KĚSŤAN.

Jaký vztah k vládnoucí moci zaujmout ? Apoštol Pavel nás vede k tomu, abychom respektovali světskou moc, pokud své moci nezneužívá. (Ř. 13 : 1 - 3; Zj. 13). Sám se asi dvakrát při šíření evangelia světské moci dovolával jako římský občan. Ale nikde nečteme o tom, že by do vládnoucí moci vkládal jakékoli naděje. Určitě neskládal své naděje v mocné tohoto světa. (Ž 118 : 9). NEŠLO MU O SVOBODU VNĚJŠÍ, ALE O TU PRAVOU - VNITŘNÍ.

Žil sice uvnitř politického systému římského impéria, ale nechtěl tento systém reformovat. Nebyl sociálním, ani politickým revolucionářem, stejně jako náš Spasitel - který přiznal povinnost občana k císaři, ale poukázal i na jeho povinnosti k Bohu. (Mt. 22 : 21).

NÁŠ SPASITEL SE NIKDY NEVYJÁDŘIL K TOMU, ZDA ŘÍMŠTÍ OKUPANTI VLÁDNOU V IZRAELI OPRÁVNĚNĚ, NEBO NE.

Těžiště práce křesťana leží úplně jinde - v hledání a uskutečňování království Božího, budování správného vztahu s Bohem - tedy vnitřní svobody. Tedy toho království, které ani pekelné brány nepřemohou (Mt. 16 : 18) - království naprosto nezávislého na jakýchkoli pozemských politických, náboženských, nebo politických systémech.

A že toto zaslíbení platí, je zřejmé i z faktu, ŽE KAŽDÉ PRONÁSLEDOVÁNÍ ZVĚTŠILO POČET KRISTOVÝCH UČEDNÍKŮ - TEDY ŽE VNITŘNÍ SVOBODA INDIVIDUA JE NEZÁVISLÁ NA VNĚJŠÍCH PODMÍNKÁCH. To platilo za pronásledování v Jeruzalémě, v Římě, a platí to dodnes.(Zajímavá je i paralela se státem Izrael).

Platilo to i v Osvětimi, kde katolický kněz Maxmilián Kolbe šel dobrovolně na smrt za Františka Gajowniczka otce pěti dětí, který nakonec z Boží milosti tyto hrůzy přežil. A tuto vnitřní svobodu nám také nádherně demonstroval jeden katolický farář, který byl chycen za Velké francouzské revoluce, odsouzen k smrti a záhy na gilotině popraven. Před popravou vyškrábal do zdi své cely tato slova :

S KRISTEM I V ŽALÁŘI SVOBODA - BEZ KRISTA I NA SVOBODĚ ŽALÁŘ.

T tomu nemám co bych dodal, snad jen to, že takto zkomprimovat zvěst NZ do jediné věty mohl jen křesťan, který měl opravdu málo času.

Bohemian Anonymus

Bylo by to sice zajímavé, kdybychom si pouze budovali království nebeské a současný svět se nás nijak netýkal, leč současný svět se nás týká a to bezprostředně, neodvratně, osudově, nekompromisně, nemilosrdně a aktuálně. Nemoci, křivdy, nedostatek peněz, nenávist, překážky a nepřátelé na nás se sletují jako na kteréhokoli člověka - křesťan či žid, Němec či Brit, ateista, komunista, všichni tu žijeme. A proto já, narozdíl od Vás, k volbám chodím.

Vážený a milý bratře,

I já, podobně jako mnoho dalších lidí bojuji tvrdě o skývu chleba vezdejšího, i já překonávám určité své slabosti,nemoci a omyly, potýkám se s katastrofálními mezilidskými vztahy, atd.

Vzdor tomu jsem si jist tím, že uskutečňování království Božího v tomto světě není odtrženo od reality, a má svůj smysl jen !! v tomto duálním světě, kde dobro a zlo proti sobě svádějí neustálý zápas. Jistě není v našich silách změnit tento svět který je pod vládou Zlého - to může jen náš Pán, ale uváděním v život Božího království máme šanci měnit svět v omezené míře, např. získáváním lidí pro Krista. V podstatě jde o to, aby v našich životech rozhodoval náš Pán - a ne naše omyly.

V Božím světě, kam zlo již nebude mít přístup, je Boží království již dokonale realizováno : neboť Boží přítomnost, která dokonale vyplňuje nebeskou realitu nám dá jinou možnost : příležitost k nepřetržitému chválení Boha.

Pokud jde o můj pohled na politiku : žádný politický systém není pojistkou proti vzniku diktatury, demokracii nevyjímaje. V sousedním Německu vznikla diktatura parlamentní cestou z výmarské republiky; v poválečném Československu tomu bylo podobně - tedy diktatura nemusí nutně vzniknout ozbrojeným bojem, jako tomu bylo např. v Rusku. Nejdříve musí vzniknout diktatura vnitřní revolucí, totiž v myslích lidí - např. pomocí nejrůznějších davových manipulací, které samozřejmě demokracie nikomu nezakazuje !!! A právě tehdy, když je diktatura v myslích lidí přijata - je demokracie poražena svými vlastními zbraněmi. Jen následování Krista nás činí imunními vůči jakékoli manipulaci.

A protože si tyto skutečnosti uvědomuji, nemohu s dobrým svědomím jít k volbám - protože pak bych měl i duchovní spoluzodpovědnost za následky, které nemohu dopředu nijak předvídat. Držím se doporučení apoštola Pavla , totiž : že vše, co není z přesvědčení je hřích (Ř14 : 23). Samozřejmě mám plné porozumění i pro jiná pochopení reality a z toho plynoucí jiné postoje.

S přáním Kristova pokoje

Bohemian Anonymus

Bratře, schvaluji postoj, který jsi v obou příspěvcích vyjádřil, i když nesdílím tvé důrazy a cesty úvah - to je však nepodstatné. Chci upozornit, že to máš nedomyšlené. V závěru píšeš: "nemohu s dobrým svědomím jít k volbám - protože pak bych měl i duchovní spoluzodpovědnost za následky, které nemohu dopředu nijak předvídat." Uvědom si, že dobré svědomí si ani tak nezachováš, protože i nejití k volbám je konkrétní praktické rozhodnutí s následky, které nemůžeš předvídat. Heslo "kdo nevolí, volí komunisty" je sice opravdu jednak obecně politicky zavádějící, protože falšuje realitu do polohy "buď komunisti - nebo COKOLI jiného", a navíc pro křesťana má jen relativní a druhotnou hodnotu. Ale my jsme v tomto světě z Božího dopuštění tak bytostně zasazeni, že neexistuje postoj, jímž bych se mohl s klidným svědomím od záležitostí světa distancovat. Jistěže není možná instrukce, koho má křesťan volit. A není ani možno křesťanovi vytýkat, že nevolí, je-li o správnosti této volby (nevolit) ve svém svědomí před Pánem přesvědčen. Ale stejně tak nelze mít za to, že volit (určitou stranu) křesťan nemá, že se tím zapojuje do Satanovy hry. Ano - povoláním Církve není sociální či politická reforma nebo revoluce a KAŽDÉ lidské politické zřízení je tak či onak v chomoutu Satanově, a to nutně a nezvratitelně. Uvádíš příklady z doby apoštolské a nejsi v bludu. Ale myslíš, že kdyby bylo v Římské říši vyhlášeno referendum o zrušení otroctví, že by křesťané byli svými předáky (třeba Pavlem) nabádáni se ho neúčastnit? Příklad s Hitlerem se ti moc nepovedl - tam totiž muselo být přinejmenším křesťanům zřejmé, o jak nelidskou (a Bohu nanejvýš odpornou)zrůdnost se jedná. Že jim to mnohdy jasné nebylo, anebo to vidět nechtěli, je otázka jiná (spíše otázka viny než špatného rozpoznání). Smí křesťan nejít k volbám a umožnit tak vítězství Hitlerovy strany, která už před tím jasně prozrazovala, že např. Židé se přinejmenším stanou bezprávnými objekty? (schválně beru za příklad lid smlouvy Hospodinovy, ale je jen jedním z mnoha možných). Pravda - křesťan pak následně může ukájet svou křesťanskou lásku na množství trpících, které to způsobí. S našimi komunisty je to v zásadě totéž, i když tady a teď nejsou bezprostředním ohrožením (aspoň sami o sobě) a mnohem více je třeba vážit jiné věci. Uznávám tvůj postoj jakožto křesťan nevolit. Já ale jakožto křesťan volit chci. Tvůj postoj má v našem prostředí mimořádnou hodnotu (i když to zní paradoxně, když problém naší politiky stojí mimo jiné také na nevalné volební účasti). Má ale hodnotu právě pro tento svět, jenž je pod vládou Satana, ale který Bůh pro Satana nestvořil. Nemá hodnotu (ten tvůj postoj) v tom, že by ses mohl Pánovi pochlubit, že máš čisté ruce. Nemáš a nemůžeš mít. Má-li pro život křesťana mít smysl vůbec nějaký mravní postoj a mravní jednání, pak ho nelze rozlišovat tak, že se buď budu nebo nebudu angažovat v politice (či kdekoli jinde). Jinak s tím, že Církev je povolána k něčemu jinému, samozřejmě souhlasím. Ale být PLNĚ křesťanem neznamená být JENOM křesťanem. Jsem přesvědčen o opaku: být JENOM křesťanem je být zbytečným křesťanem. Navíc: Jak a čím může dnes křesťan zvěstovat Kristovo evangelium a svědčit o něm? Snad tím, že do záplavy světonázorových nabídek přidá to naše zboží s tím, že někdo zabere? Myslím že ne (i když je jisté, že někdo opravdu zabere). Ostatně není řečeno jen to, že jsme světla ve tmě, ale také, že jsme solí země. Šíře, do jaké jsem se rozepsal, je způsobena mou neschopností stručně sdělit, oč mi jde, nikoli úmyslem podrobit kritice co nejvíce z tvých tvrzení (vesměs proti nim nic nemám) nebo tě chytat za slovo. Na konec ale ještě svými slovy vyjádřím, v čem se s tebou snad bezpečně shoduji (byť ti to možná bude málo): Jako křesťan musím vědět, kde stojím, kdo je můj Pán, a že Pravda je zachraňující vítězkou, nikoli něco, co musíme nějakými kompromisy se světem a jeho vládcem "protlačovat", ať už v kuloárech nebo přímo v zasedačce. V Kristu Miroslav Zapletal, ČCE

Ahoj Míro!

Vřele doporučuji rozdělit delší příspěvky do odstavců - lépe se to čte ;-) . (Vzhledem k tomu, že mnohdy není jasné, jestli konec řádku značí konec odstavce, nebo ne, a často proto vznikaly "rozbité" odstavce, je třeba pro nový odstavec nyní DVOU stisků klávesy ENTER, tj. dvou znaků CR).

Za správce Evangnetu

Petr Tomášek

Dík za radu, Petře. Před pár dny jsem poprvé navštívil tuto vskutku neviditelnou církev a stal se ze mne pařan.

Zdraví MZ.