Diskuze k článku: Nohavicovy virtuálky

Sonda do dnešního sudičství


Téma: opilí žoldnéři prý tuze nábožní smažili k večeři karase na rožni

Od: Anonym: Ladislav Cajthaml---.static.bluetone.cz )
Kdy: 25. 04. 2023 11:11
Předmět: opilí žoldnéři prý tuze nábožní smažili k večeři karase na rožni

Navigace: link | přehled | fórum
Hlavně už měla dávno vzniknout pořádná studie o náboženských a kryptonáboženských aspektech Nohavicovy starší tvorby, z 80.-90. let. Dnes už tvoří ve srovnání s touto dobou jen různé druhořadé satiry bez přidané hlubší hodnoty, navíc jistěže blízké narativům SPD a oplakávání mrtvého „normálního světa“ včerejška.
Předložený text dost naivně nadceňuje Nohavicovu osobnost a stinné stránky jeho biografie. Z hlediska díla jsou všechny tyto domnělé nebo skutečné prohřešky irelevantní, to je prostě úplně jiný šuplík než dílo napsané a zpívané. V českém prostředí se zcela nesmyslně kladou na osobnost umělce jakési maximalistické, mimoumělecké požadavky, úsměvné potud, že biografie nespočtu vynikajících tvůrců minulosti lemovaly podobné kompromisy, zbabělosti, ochablosti, kolaborace s nepěknými ideologiemi, státními mocnostmi a podobně.
Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 25. 04. 2023 14:21
Předmět: Re: opilí žoldnéři prý tuze nábožní smažili k večeři karase na rožni

Ta případná studie by byla dost chudá, možná překvapivě dost chudá, protože JN dovede působit jako člověk dost trancendentní. Něco málo jsem o tom napsal do Protestanta 3/2011. - Nohavicovu osobnost rozhodně nenadceňuji. Umí psát pěkné rýmy, to je tak asi jediné, co bych o jeho osobnosti řekl jednožnačně pozitivního. (A dokázal se vyhrabat z alkoholismu, by the way.)- Jinak souhlasím se vším, co jste napsal.
Od: Anonym: Ladislav Cajthaml---.static.bluetone.cz )
Kdy: 26. 04. 2023 08:44
Předmět: Re: opilí žoldnéři prý tuze nábožní smažili k večeři karase na rožni

Moje pozice je taková, že Nohavica rozhodně není ani nebyl můj „duchovní průvodce“, tak jako vašemu zmiňovanému příteli, ani nejsem naštěstí z Ostravy, ani pořádně folk neposlouchám a kdyby Nohavica neexistoval, sám bych to asi ani nezpozoroval. Jeho písně od pozdního dětství toliko REGISTRUJI.
Ale odbýváte téma jeho duchovních přesahů strašně povšechně – zde nejde jenom o nějaké explicitní motivy, biblické nebo šířeji náboženské, ale o zdařilé Nohavicovo vystižení úzkosti, bezbrannosti, křehkosti a zranitelnosti Stvoření. O téma bezmoci subjektu před velkými dějinami. Témata selhání, ztroskotávání. Téma moci a tyranie. Téma opakování několika modelů jednání napříč dějinami a civilizacemi.
Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 26. 04. 2023 13:57
Předmět: Re: opilí žoldnéři prý tuze nábožní smažili k večeři karase na rožni

Ty věci, které vypisujete, já k duchovním neřadím. Ale nechci z toho dělat spor, protože rozdíl mezi "duchovním" a "duševním" je vymezený zřídkakdy. Podle mého se všechny témata, která připomínáte, dají pojmout jako věci imanentní, světu imanentní, v rámci psychologie či sociologie. "Duchovní" pro mne začíná tam, kde očekávám pomoc "zvnějšku", transcendentální, a věřím v takové dobro.
Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 27. 04. 2023 13:24
Předmět: Pánové nahoře

Byl jsem jedním z přátel upozorněn na chybu. Překladatelem Vianových Pánové nahoře není Nohavica, nýbrž Miloš Rejchrt. Sám dodnes používám zpěvník Svítá v prvním vydání, kde ještě autoři nebyli uvedeni, takže jsem si to neuvědomil, omlouvám se. Pokud by peripetie vzniku někoho zajímaly: http://www.nohavica.cz/cz/tvorba/archiv/panove_nahore/panove.htm
Od: Anonym: Ladislav Cajthaml---.static.bluetone.cz )
Kdy: 27. 04. 2023 21:09
Předmět: Re: Pánové nahoře

No jistě, tohle by nepovažoval za možné nikdo, kdo slyšel Nohavicu zpívat jeho „Mám jizvu na rtu“ – „v Paříži četl jsem si ruskou verzi L'̕Humanité / a z Bible zatím pochopil jen věty nerozvité“. Je jasné, že ani tohle jedno slovo nedovede Nohavica správně francouzsky vyslovit, nemluvě o tom, že tedy četl ruskou verzi. Tohle nezakládá přijatelné podmínky pro překládání Viana.
Máte svou specifickou definici „duchovního“, odlišnou od skoro všech úzů používání slov „duchovní, spirituální“ - komplikujete to protikladem imanentní x transcendetní. Duchovní fenomén je pro religionistiku i všemožná obvyklá užívání toho slova takový, který nějak překračuje každodenní utilitaritu a míří k hlubším, rituálním nebo exaltovaným polohám – bez bližšího určení, kde se toto duchovno bere, jak moc je autentické, validní. Prakticky to samé imanentno používáme ale všichni: ti, kteří v nic vyššího nevěří, ti, kteří vyznávají monoteismus, polyteismus, panteismus. Pouze my, kteří přijímáme transcendentního Boha, interpretujeme toto naše společné imanentno jinak. Rudolf Steiner přirovnává vztah materiálního a duchovního (vím, že to není úplně totéž co imanentní x transcendentní , ale pro tento výklad se Steinerův příklad beztak hodí) ke kostkám ledu plujícím ve vodě. Čili i materialita je specifickým projevem ideality, a tedy i imanenci lze v nasvícení křesťanským nebo jiným náboženským poznáním pochopit jako dar transcendence. V tomto smyslu jsou duchovní fenomény a duchovní témata vlastně všechny věci, všechny skutečnosti, cokoli se tu může stát duchovním setkáním, jakákoli nejbanálnější každodennost, pokud je nějak zdařile nasvícen její přesah. Nechat nás zakusit duchovní souvislosti se právě daří velkým umělcům, bez ohledu na vlastní pochopení svého uměleckého tvoření. Neboli aby mělo nějaké umění náboženskou hodnotu, není třeba, aby sám umělec „měl víru“. Stačí, že jeho kreativita je tak dobrá, že nechává vystupovat hlubší dimenzi věcí a témat – tu duchovní dimenzi.
Ale všiml jsem si, že asi hlavním tématem vašeho článku je matná a moralizující recepce Nohavicovy tvorby a osobnosti v prostředí českého církevního i mimocírkevního prostředí (viz podtitul „Sonda do dnešního sudičství“). V tomto směru samozřejmě škoda slov. České i českobratrské prostředí je zatíženo takovou mírou nekultivovaného haterství, primitivity, kýčovitého moralizování a nepořádného myšlení, že cokoli velkého i malého semele do prasečích otrub. Podobné sudičské úsudky jsme potkali všichni, kdo jsme procházeli českým reálným nebo i virtuálním veřejným prostorem, i my všichni, kteří jsme se někdy zdržovali na čce bohoslužbách a ve sborovém životě. Přitom v životě průměrného českobratrského faráře moralizujícím o Nohavicovi je mnohem více vážných poklesků a banálního zla než v životě Nohavicově.
Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 28. 04. 2023 09:37
Předmět: Re: Pánové nahoře

Věděl jsem, že JN není překladatel z francouzštiny. A přesto by písňový text dovedl přeložit leckdo jazyka neznalý, a on by navíc i slabý překlad dovedl doladit do pěkné české poe5iky.
Mé rozlišení duševního a duchovního není religionistické, ale křesťansko-teologické. Snad odpovídá reformačnímu "extra nos".
Od: Anonym: Jiří Tengler <> ( ---.poda.cz )
Kdy: 28. 04. 2023 14:02
Předmět: Re: Pánové nahoře

Tak jo to s tím sudičstvím vlastně máte - jste pro, anebo proti? V závěrečném odstavci předvádíte tirádu proti sudičství, abyste sám poslední větou šmahem odsoudil nás průměrné faráře. Odkud se ve vás bere potřeba vynášet takto razantní soudy? Nežilo by se vám lépe bez ní? Hledat přístup k tvorbě a osobě pana Nohavici neznamená nutně sudičství. Řada lidí se s ním vypořádává jako se zhrzelou láskou: kdosi, koho měli velmi rádi, se jim velmi odcizil. Což není zrovna snadné pochopit a strávit.
Od: Anonym: Ladislav Cajthaml---.static.bluetone.cz )
Kdy: 28. 04. 2023 20:25
Předmět: Re: Pánové nahoře

To mi připomnělo jeden fousatý vtip. „O čem v kostele kázal pan farář? - O hříchu. - A co říkal? - Byl proti.“ O sudičství píše hlavně předložený článek, má ho i v podtitulu. Proč oslovujete s touto absurdní, úplně nesrozumitelnou námitkou mě, netuším.
Já vás neodsuzuji, přestože tu nedůvodně uvádíte opak. Já si o vás jakožto stavu nebo profesní skupině akorát něco myslím. Ono to dost dobře nejde, žít a nic si o nikom a o ničem nemyslet. Bez této „potřeby“ by se mi nežilo lépe ani hůře, bez této „potřeby“ žijí asi jenom jednoduché vegetativní formy. Na druhou stranu tato moje formulace nebyla personální ani adresná. Neuvádím žádná jména ani žádné příběhy. Moje sžíravost zasahuje „průměrného faráře“. Vás neznám, docela klidně můžete být farář podprůměrný nebo nadprůměrný a jako takový třeba vůbec nejste objektem těchto mých přemítání.
U osobnosti Nohavici se hlavně přemílají dva jakési údajné přehmaty. Jeho spolupráce s komunistickou StB a jeho potíže s alkoholem, obtížně překonávané a asi překonané. Pokud jde o první, každý, kdo se nějak zabývá historickými reáliemi osmdesátek, dokáže snad nahlédnout nedobrovolnost a nátlak spojený s takovými interakcemi opozičního písničkáře s StB. Nohavica je tu obětí; neheroickou, smutnou. Morální paniku si nezaslouží. Ani za potíže s chlastem. Tyhle kauzy Nohavici opravdu nejsou nic, co by měl právo nějaký farář vymoralizovat. Tyhle hříchy jsou proti různým běžným sračkám kleriků vaší církve bílé jako padlý sníh.
Pokud je někdo poměrně věhlasný písničkář, jako Nohavica, tím podstatným zůstává tvorba. Objektivní fakt jeho tvorby, jeho artefakty. Když někdo obdivuje kytku, zpravidla neřeší, z jakého hovna roste (za přirovnání děkuji J. H. Krchovskému). Zásadně tu prožívat Nohavicovu OSOBNOST, morálně ji tematizovat, „vypořádávat se s ní jako se zhrzenou láskou“ – tohle by snad bylo přiměřené patnáctileté slečně v pokojíku plném plyšáků, že takto nažívá nějakou svou oblíbenou hvězdičku. My dospělí bychom si tohle měli pro vražednou trapnost zakázat.
Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 29. 04. 2023 07:57
Předmět: Re: Pánové nahoře

Pane LC, obhajujete Nohavicu podobně jako já. V článku jsem chtěl jen analýzovat, jak jeho mediální odsuzování probíhá, falešnou synergií starých a nových selhání. Pro církev jsem to napsal jako poučení, že by to někdo z farářů takto dělal, Bohu díky nevím.