A to máme ještě jakousi představu o „dobrovolnosti“ těchto odchodů pražských farářů mimo Prahu. V dílčích případech, jejichž pozadí je mi známo, nešlo zpravidla o žádnou rousseauovskou rozněžnělostí motivovaný „útěk z metropole“ za domněle čistším. Farář, který Prahu opouštěl ve prospěch divočiny, měl málokdy na vybranou. Chabá podpora na pražském působišti, pokažené vztahy, neúnosnost dalšího působení.

Slyšel jsem dokonce starý příběh o husitském faráři z minulého století, který tak moc toužil po působení v Praze, že se cíleně „rozváděl směrem ku Praze“. Zažil několik manželství, které ho záhadně posouvaly z jakéhosi vystrkova blíž a blíž k Praze, až v Praze skončil. Což prý bylo od začátku jeho přiznaným cílem. Třeba to není pravda, ale je to dobře vymyšleno.

Omlouvám se možným nečetným výjimkám, ale za posouváním farářů do Prahy nikdy nic v nejmenším duchovního nebylo. Vanutí Ducha ku Praze je trpký cynismus. Více ryze praktických pobídek a výhod, popřípadě personálních souvislostí, tohle přivanulo naše čce-zákoníky a farizeje na pražskou Mojžíšovu stolici (Mt 23,2).

Milý bratře, velice připomínáte zdejší jiné anonymy. A to přesto, že jsem si odvykl zdejší obvykle brzy se zaplevelivší diskuse pravidelněji sledovat. Ale původně jsem chtěl odpovědět Alešovi: Jistě, i já jsem se dostal do fáze rozhodování, kdy jsme s manželkou jeden z pražských sborů "na čumendu" navštívili. Nakonec to dopadlo jinak a setrváváme na sboru původním, "jen" jsme navázali další bratrské kontakty. Osobně jsem, jak o sobě říkám, typ do spálené země. Raději budu tedy tlouct hlavou nebo čepicí (biret nemám) do stolu nad průměrnou návštěvností či zatvrzelostí lidí vzdor misii, než být jinde tzv. na spokojeném místě. Nemám pochopitelně takový historický přehled, ale stále jsme a budeme lidé různých povah a věřím, že jsou i tací, kteří z jiných důvodů inklinují na venkov, na Vysočinu, na Valašsko… nebo na západ Sudet.

Přeji požehnané postní období i Velikonoce.

Pane Králi (za bratra, natož milého, mě vůbec nepovažujte, prosím), raději nechtějte vědět, koho všeho velmi připomínáte vy. Docela dlouho jsem troubil nějaké podobné bagately o tom, jak je církev českobratrská evangelická požehnaná moudrostí, svorností a jak si její různé osobnosti a talenty rozeberou políčko Páně podle svých obdarování. Teď se za podobné své staré myšlenky i projevy akorát stydím, dokonce bych řekl, že se za ně viním. Čeho je nám všem úplně nejméně třeba, je lhát si do kapsy, zrovna tak lhát druhým do jejich kapes a předstírat, že je vaše církevní organizace lepší než je. Buďte si jist, že všechno, co tu o vaší církevní organizaci píšu, píšu co nejzdvořileji dovedu a dokonce o dost zdvořileji, než si vaše církevní organizace podle mého hlubokého přesvědčení zaslouží.

Pane LC, jakou zdvořilost si církevní organizace zaslouží? Jako každý mnohotvarý fenomén: možná by si za leccos zasloužila zavržení, a snad za leccos - myslím si já - pochvalu. Ostatně jako každý z nás lidí. - Lukáši, chci se pana LC zastat, myslím, že tady neřekl nic zas tak jedovatého. Mírně jedovatý sarkasmus jsem si dovolil citovat v názvu svého příspěvku už já, i ty jsi mluvil o "spokojených místech". A když jsem slyšel mluvit o kazatelích, kteří jdou "za lepším" některé členy jejich sborů, a když jsem slyšel mluvit členy nejméně dvou pražských sborů o kazatelích, kteří z nich byli naopak "odejiti", vedeme tady rozhovor vlastně docela slušný.

Milý Aleši, ta metodika pouhého počítání "do Prahy" a "z Prahy ven" zas tolik nevypovídá. Např. v době udělování státních souhlasů do toho hodně mluvili církevní tajemníci a další "struktury". V poslední době možná ekonomické "jistoty". Nicméně, pražské sbory hledají kazatele poměrně obtížně, do té statistiky, aby víc vypovídala, bys měl zahrnout také, kolik oslovených kandidátů odmítlo. A pak by se nejspíš zjistilo, že sám od sebe se do Prahy hrne málokdo, alespoň v posledních letech. Např k Salvátoru přede mnou odmítly snad nižší desítky oslovených. Jinak Prahu jako stolici Mojžíšovu nechávám bez komentáře.

Milý Tomáši, vím, že je to jen neživá statistika, že toho "zas tolik nevypovídá". Ale když ji podobně jako ty doplňuji živým nezváženým povědomím o realitě: tu zkušenost, že jsme byli jako sbor odmítnuti desítkami oslovených, jsem při hledání mého nástupce zažil na obou sborech, kde jsem jako farář sloužil. Pokud by tě napadla nějaká jiná metodika, jak gradienty pohybu farářů měnit, sem s ní…

Praha jako stolice Mojžíšova? To si zase něco vykládáte úplně po svém, pane Trusino.

Když se obsazuje sbor mimopražský, řady odmítajících kandidátů nebo farářů, se kterými se vyjednává, bývaly taky nepřeberné, taky dvojciferné. Vy sám jistě víte, jakými problémy a přemi byl dříve stižen váš současný sbor, za jakých okolností tu ukončoval působení matador církve Miloš Rejchrt, kolik hořkých tahanic a strkanic souvisejících třeba s hospodářskými otázky na tomto sboru bylo. Asi měl váš současný sbor bez ohledu na polohu v srdci Prahy pověst skoro sebevražedné štace.

A pane Trusino, ještě pořád tak strašně kuňkáte na kazatelně, že vám není skoro rozumět?

Ta jedůvka v poslední větě dost zbytečná. Každý si může v youtube videích zjistit, že Tomášově výslovnosti porozumí. Pokud tedy není zkreslená akustikou prostoru, to nevím.