Milý synu, chtěla bych ti také nejprve říct, že tě mám velmi ráda. Nad tvou výchovou a vedení k Bohu mám ovšem osobně veliké pochybnosti. Snažila jsem se, ale sám víš, jaké to nakonec bylo, jak to probíhalo a nemusím ti snad znovu říkat, že určitá období ve mne vyvolávala zklamání a pochybnosti. Tvé odloučení od společenství Páně jsem vždy nesla jako osobní selhání ve tvé výchově k víře. Do společenství Páně nás přece vede Kristus a ne ženská. Asi jsem ve tvé výchově i příkladu k tobě udělala mnoho chyb. Vždycky jsem věřila, že k Bohu nás přivede živé slovo Boží a víra sdílená s bližními - možná z toho něco teď poznáváš, to mne naplňuje nadějí - rozhodně ne namemorované texty křesťanské tradice. Snad je to tím, že by sis měl z oka vytáhnout trám, nikoli třísku (což o mne platí taktéž).
Ale závěrem chci napsat, že jsem velice ráda, že tě milost Boží zve k sobě (jako každého) a že toto její pozvání slyšíš a uvažuješ o něm a snažíš se ho žít. Věřím, že to je dobrá cesta.
S láskou, Tvá matka.
