Ano, ten příklad biřmování je z nich nejsložitější. Vychází z toho, když apoštolové pokládali na lidi ruce a oni získávali Ducha Svatého. Apoštol položí ruce a Duch Sv. sestoupí. To je podstata svátosti - člověk učiní liturgický úkon a prakticky jej provede Bůh. Druhá věc je, jak vysvětlit třeba ta hromadná biřmování na slovenském venkově, kdy všichni biřmovanci ani nechápou, o co jde. Snad to může být tak, že Duch Sv. není omezen nevědomostí biřmovance, ale biřmovanec pouze Ducha okamžitě dusí v sobě, a snad někdy prohlédne a přizná se k Němu i sám ze sebe. Podobně křest nemluvňat, kdy mimino vůbec neví, která bije. Na platnost to nemá vliv, jen to není znát a snad se k tomu dotyčný přizná po nabytí rozumu, třeba při konfirmaci. Určitě je ale nejlepší, je-li křtěn člověk, mající rozum. To je můj názor.