Jo, pikolíka beru zpět, to je renonc. Myslím ale, že ten příměr je právě dost tefnej, protože mám za to, že hledíte zvrchu na ty, kteří nemají potřebu ve svém životě složitě nastavovat a zaostřovat - prostě se spolehnou na Boží moc. Vaše šablona je v tom, že vidíte někoho s móóc velkým a složitým foťákem (což třeba nějaký veliký teolog) a už jej považujete za velikýho umělce, co se pere s technikou. Znám umělce co fotí jen na prostej automat - stejně tak znám spoustu lidí, jejichž víra se opírá o jednoduchý prostředky a dělaj lepší fotky, než ty "hračičkové". Krom toho,pánové, kdo z vás fotí na manuální zrcadlovku? Víte o čem mluvíte? V čem je ta debata broučkovská, pak v tom, že právě se bavíme o autoritě (máme dojem, že v ní láska je nějak obsažená), ale nemluvíme o ní explicitně a to je základní chyba, protože láska v tom vzahu autority je základní - od ní se odvíjí bázeň, práce, odříkání, ale i bolest. "Zatím jsme se nebavili o lásce" - ono, aby se to nestalo věčným zatím. Budu reagovat zároveň i na br. Pavelku, protože se stejně zdá, že jste duchovní sourozenci (kamarádi z dětství?). To s tou červenou knihovničkou snad nemyslí vážně!!! (teologie bez lásky, tak to už bych raději byl mezi letničníma). Boží láska má právě tu vlastnost, že dovede být jednostranná - i když na něj jako lidi dlabeme, tak je ochoten se pro nás vydat. Lidská odpověď je vždy na druhém místě. Jedna hlava (Adam) je korektní, ta druhá (Tomáš) už ne, protože, jsem nikde neřekl, že láska je jen nějaký to teplo u srdce, ani jen síla či energie. Nudné mi připadá spíš to pitvání. Jo, asi máte pravdu. Raději se kochám krásnou květinou tak jak je, než že bych ji zrovna musel pitvat. A nejraději si ji vyfotim digitálem:-)