K poslední větě: ty tři foťáky střídám podle toho, kolik mám času si hrát s focením. Ale i když fotím primitivním automatem, pak to stjeně vyžaduje promyslet kompozici, kde nejlíp světlo "kreslí", jak bude objekt focení vypadat na fotce, jestli půjde udělat dobrej výřez atd. Umění se dá dělat i s těmi nejrozbředlejšími pomůckami. Tak i s vírou. Jenom jsem se chtěl ohradit vůči vašemu šablonovitýmu (až moralistickýmu) myšlení,kdy druhé paušálně hodnotíte umělci-rozbředlí (v podobenství o autoritě) - takhle rychlý závěry nemám rád. Ale hlavně Duch sv. kolem nás běhá jako pikolík, může se pěkně nadřít, než pochopíme, co všechno nám v životě naprosti nezaslouženě a z milosti zaostřuje - bez našeho přičinění - aniž bych se musel prokydat teologickou knihovnou (jakkoliv si ji rád pročítám). Krom toho, z těch vašich debat o autoritě se mi vytrácí slovo láska a milosrdenství ( k tomu Arendtovou číst nemusim, zvlášť proto, že je hrozně "ukecaná"). Myslím, že dnešní člověk ani tak nepotřebuje slyšet tuto polohu evangelia: práce, odříkání, bolest (jakkoliv to s evang. nerozlučně souvisí), ale spíš odpuštění, povzbuzení, útěcha, láska. No, cejtim se na týhle "lajně" trochu jako na sletu Karafiátových broučků a tak se raději vrátim do svýho rozbředlýho města a nebudu vám to broučkování kazit.

P.S.: nechi rýpat, ale když už se pohoršujete nad tím že nikdo neříká Pán Ježíš (či Ježíš, náš Pán), pak to taky dodržujte. Trochu to kazí jinak obdivuhodný obraz vaší vzdělanosti.