No a když budeš bez toho chomoutu (i když to právě autorita není), tak co? Ničím neomezen se můžeš růst a růst, až zaplníš celý svět. Ale k tomu chomoutu: Není to vhodné přirovnání, protože chomout je donucovací prostředek. Jak píše Ahrentová, kterou citoval Adam, autoritě se člověk může podrobit jen dobrovolně. Protože co je to za autoritu, která si musí respekt vynucovat? Autorita nepotřebuje vnější prostředky, vede k následování vlastní vahou. Krom toho, stavíš to tak, že SVOU víru nějak chápeš, Bůh TEBE něčeho zbavuje. Boží autorita právě pomáhá vyjít ze soustředění na sebe. Cílem nejsem já, ale Bůh. A když ze sebe k tomu cíli vyjdu, vidím najednou, že stejným směrem jde i spousta jiných lidí. Za normálních okolností bych já, "osvobozený" o nich vůbec nepotřeboval vědět, do své ulity bych je nepustil a kdybych náhodou chtěl do té jejich, musel bych ji rozbít a jednotlivé kousky by mi stejně nedávali žádný smysl. O tom je zase pěkná scéna ve "Volném pádu" Williama Goldinga, kdy se hrdina zoufale ptá své dívky: "Jaké je to být tebou?" Pořád naléhá, ale ona mu jen zdánlivě prostoduše odpovídá: "Co je to za hloupou otázku?".