Nazdar Tomáši!

Ty jsi to tu ale rozjel - přímo neoliberálně! :) Já jsem sice "namočenej" až po krk ve službě potřebnejm, takže bych měl asi křičet "stop neoliberalismu!" Jenomže…já se zabývám extrémní chudobou. Naši klienti jsou v takové sociální nouzi, že potřebují systematickou pomoc. Česká republika se jako stát nemůže zbavit odpovědnosti za svoje občany. Vždyť i Listina základních práv a svobod zaručuje nezbytnou pomoc jako sociální právo ončana ČR: Hlava 4,čl.30 odst (2) "Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.(3) Podrobnosti stanoví zákon." Za tuhle svobodu jsme bojovali, ne? Nicméně je třeba zamezit zneužívání. N ato jsou taky nástroje. Jen to chce více kvalitních sociálních pracovníků v terénu a méně státních úředníků. Úředníka zastane i blbej počítač (metaforicky řečeno). Ale dobrýho sociálního pracovníka (vzdělanýho, zkušenýho a motivovanýho pomáhat) - toho nenajdeš na každým rohu!

No a…ohledně té "dobrovolné charity": To je debata na delší lokte. Nicméně střední Evropa není Amerika. Tady je jiná tradice. Protestanti s americkou evangelikální tradicí jsou v Česku křesťanská mini-minorita. Profesionální diakonii uměj jen někteří a do té dobrovolné se vrhají církevní nadšenci, kteří by pak mohli nadělat mezi klienty více škody než užitku. Na to jsou sociální problémy mezi např. sociálně vyloučenými dost složité, aby se jimi mohla zabývat nějaká počesku (dezo)organizovaná "dobrovolná charita". To je můj názor. Proto tady jsou diakonie a charity profesionální, protože stát (a hlavně obce!) by na pomoc svým sociálně potřebným neposlaly amatéry, ale profesionální organizace. U těch pak obce i stát nakupují sociální služby. Samozřejmě v mezích zákona o sociálních službách č. 108/2006 a skrze výběrová řízení na sociální projekty.

Dle mých informací si v USA obce také nakupují služby od nestátních subjektů, ne? Dokonce si takto nakupují i vyplácení sociálnáích dávek (zase samozřejmě přes řádné tendry).

Přebujelý "welfare state" (čili sociální stát - pro neznalé) brzdí hospodářství. To ano. Ale žádný stát - tedy alespoň stát civilizovaný dle evropských a amerických měřítek - si nemůže dovolit nemít žádnou sociální politiku. Protože to by ho pak ten sociální smír stál za pár let mnohokrát více. Přece nelze jen přemýšlet v intencích trhu a čekat slepě na opakování hospodářských cyklů! Nežijeme v 19. století a dnešní společnost se nechová jako zvířátka v lese… :)

Tolik můj stručný příspěvek ohledně nutnosti sociální politiky.

No a evangelium? Kristus říká v Markově evangeliu jasně: "Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále." (Mk 14:7) Máme milovat Boha, zjeveného v Kristu, a také milovat bližního svého jako sebe sama. Na otázku "…a kdo je můj bližní" se ale případným pochybovačům nedá odpovědět. Existuje jediná odpověď: Komu jsem bližním já sám? A to si musí každý křesťan odpovědět sám před Bohem. Pokud si s Boží pomocí zvládne odpovědět, tak třeba začne pomáhat. Někdo dobrovolně charitně a zůstane u toho. Někdo takto začne a pak se do toho "obuje" profesionálně.

Otázka na konec: Co kdybychom začali přemýšlet, jestli nejsou sociální problémy dnešní střední Evropy důsledky nějakých "strukturálních hříchů" - jako třeba dědictvím komunismu a postkomunismu. Pak třeba začneme přemýšlet o tom, proč v postkomunistických zemích během posledních 20ti let neoliberalismus bez etiky nadělal tolik škody. Třeba je nyní čas na změnu (hlavně myšlení). :)