Po delší době se vracím k tématu inspirován četbou knihy Tomáše Halíka Stromu zbývá naděje.

Zaujala mne mimo jiné citovaná myšlenka B. Pascala "Příroda má dokonalosti, aby ukázáno bylo, že jest obrazem Boha, a nedokonalosti, aby ukázáno bylo, že jest jen obrazem.".

Přírodu nelze zbožšťovat a dokonale dobrým stvořením je jen v Boží přítomnosti. "Padlé stvoření" je obrazem stvoření bez Boha, ponechaného samo sobě, pokud se chce emancipovat od svého Stvořitele. Podle Halíka učení o "prvotním hříchu" je teologickou reflexí počátku knihy Genesis, oné tajemné "události" na prahu bezčasí a času, mýtu a historie, zjevující tíhu a ambivalenci svobody, k jejíž samotné podstatě patří možnost jejího zneužití. (Toto vyprávění se dnes aktualizuje například v genetickém inženýrství usilujícím o zásahy do podstaty našeho lidství, kdy člověk z nedůvěry k správnosti a vážnosti zákazu sáhl po ovoci poznání, aby se pak zmocnil i stromu života - odráží se v tom ztráta pra-důvěry ve skutečnost jako takovou, v její - člověkem nezaložený - smysl.)