Děkuji za obsáhlejší vysvětlení. Můj problém je zřejmě v tom, že věci hodnotím a snažím se je přebrat z katolického pohledu "jedné pravdy" (resp. naprosto jasně dané autority pro výklad Bible a učení), který je snadný na uchopení. Zřejmě bych se měl vzdát myšlenky, že nějakou "vyšší autoritu pro výklad" najdu i ve své domovské církvi.

Netrápí mě, že jsem osobně zodpovědný Bohu za svůj život (přebírání zodpovědnosti mi nevadí), jak jej žiji a na základě čeho, vítám to, ale nejsem si jistý, jestli lze Bibli, která je, řekněme "mnohoznačná", skutečně bez další nápovědy číst a hledat v ní odpovědi (a to nemyslím "náhodně otevři Bibli a ona k Tobě promluví"). A když se rozhlédnu, tak ty "nápovědy" od nikoho nedostanu - protože každý je zodpovědný sám za sebe. Jedna z otázek je, jak mi pak může farář pomoct? Protože on se, zdá se, nedostane přes rovinu vlastního názoru. Věřte, že je pak velice pohodlné si otevřít např. katolický katechismus se "štemplem záruky kvality" abych se měl od čeho odrazit při hledání. Tím se nevzdávám zodpovědnosti, ale mám odrazový můstek.

Jinak naše "hádky" neberu nijak špatně, jen jak píšu výše - mám pocit, že hledám něco, o co v evangelickém chápání vůbec nejde, že je to špatný přístup od samého začátku a hledám, na čem stojí to evangelické chápání a proč. Z katolického pohledu: "Kde vzal Luther tu drzost, že se postavil autoritě Církve svaté".

Právě ona "pluralita pravdy" mě trochu dost mate (jakkoliv katolický model "A ale i B" člověku umí lézt na nervy a zahřát šedou kůru mozkovou).