ČCE se k takovým věcem nevyjadřuje, alespoň mám ten pocit. Sex před svatbou lze chápat jako nevěru manželce, kterou ještě nemám. Ale to je spíš taková "hravá pomoc".

Co se osobního názoru týká - našel jsem si jako přítelkyni katoličku a přehodnocuji svůj názor, což mě pestré minulosti nezbaví. Takže můj názor je aktuálně někde napůl cesty.

1 - mít sex "na vyzkoušenou" je pitomost, protože ta nejlepší v posteli se k nám stejně nevrátí 2 - mít strach, že "to nebude umět" je hloupé, protože každý z nás se to musel naučit (bude muset naučit)

Na druhou stranu to není jen o sexu jako takovém, ale hodně i o manželství. Pro "sex až po svatbě" je nezbytná podpora rodiny. Protože se zde setkávají dva požadavky. 1 - požadavek z pohledu dynamiky vztahu, kdy fyzické nutně přijít musí (dodávám, že se bavím o sexu, nikoliv o sexualitě, která má být rozvíjena dlouhodobě) a pokud nepřijde, vztah zamrzne, také se tomu říká "přechodí", prostě se mine správný okamžik, kdy vstoupit do manželství (a to platí i pro páry, které předmanželský sex mají) 2 - požadavek z pohledu společnosti - nejprve vystuduj, poznej svět, vybuduj kariéru, … (dosadí si každý sám)

Takže tím vzniká problém - pokud potkám vyvolenou na začátku studia na vysoké škole, tak bych si ji měl podle jednoho požadavku vzít v rozsahu 1-3 let, podle druhého ne dříve než za 6 let (čísla si klidně dosaďte sami, takhle je cítím já a při tom předpokládám, že práce při VŠ aby se studenti uživili a zaplatili bydlení je spíše teoretická možnost). Je to vlastně past - dokud studuji a jsem svobodný, rodiče mě budou živit. Pokud jednu z těchto dvou podmínek poruším, mám problém, takový jej společenský úzus.

ZÁVĚR: Pomoc od rodiny pro takovýto "důsledně křesťanský způsob života" je nezbytná..