Právě pro ten rozměr Kristova spásného díla, který ještě není vidět a který se v plnosti projeví až na konci dějin.

Pokud je naše smrtelnost organickou součástí dobrého stvoření, myšlenka na její překonání by byla vlastně rouháním se Stvořiteli a odmítnutím jeho díla. Zvěst o spáse k životu věčnému dává smysl, jen když smrtelnost považujeme za projev porušenosti stvoření.

Fungování tohoto světa si taky nedokážu představit bez existence smrti, ale v Boží realitě to možné je. A když je to možné na konci dějin, proč by to nebylo možné na začátku? Moderní věda nám k tomu třeba nepoví nic, protože zkoumá tuto realitu s celým tím přírodním výběrem, potravinovým řetězcem a možná i evolucí, kdežto tohle by byla Boží realita, jiný svět.

Jistě uznáte, že koncept, v němž smrtelnost je integrální součástí původního Božího stvoření, představuje určitý posun vůči tradiční křesťanské teologii. Podle mě je to posun ne nevýznamný a se závažnými christologickými důsledky.