Dovoluji si však upozornit na jistý zakuklený protimluv ve Vaší argumentaci - ačkoli nepovažujete konečnost stvoření a fakt fyzické smrti za projev padlého stvoření, jedním dechem ale (pokud Vám dobře rozumím) tento fakt považujete stejně jako já za zlo, které Bůh dopouští.

To však má dva možné důsledky:

1) Bůh svět nestvořil jako jen dobrý, ale jako místo, v němž je dobro i zlo (v duchu onoho "Já působím dobro i zlo"), od počátku jako neplnohodnotné stvoření vzdálené od stavu rajské blaženosti či Božího království, a maximálně nám dal do vínku vědomí, že tohle stvoření není jen dobré, touhu po něčem víc a odlesk Božího království ve světě a Boží slávy ve stvoření.

Problém je, že Bible tvrdí, že Bůh stvořil svět jako dobrý. Buď tedy nebrat toto poselství vážně nebo odmítnout tuto interpretaci. Navíc tato interpretace v podstatě opouští kladný vztah křesťanství ke světu, který byl podle tradičního biblického pojetí stvořen jako dobrý, akorát později byl porušen.

2) Druhou možností je říct, že Bůh stvořil svět jako dobrý v poněkud jiném smyslu - že i smrt má v něm své místo jako něco dobrého, co udržuje svět v rovnováze ve věčném koloběhu vznikání a zanikání, a že je to tak moudře vymyšleno. Z tohoto pohledu svět bez smrti je vskutku absurdní představa a vítězství nad smrtí by způsobilo mnoho neplechy jako v té pohádce, v níž uvěznili Smrťáka. Kromě toho, že to opět popírá biblické líčení, jak vypadalo dobré stvoření na počátku, není v této možnosti místo pro Krista a absurdní je i představa překonání tohoto světa něčím lepším, těla z mrtvých vzkříšení i život věčný.