Díky za reakci.
Já mám z těch Dalferhových vývodů podobný pocit, přijde mi to leckde poněkud spekulativní, a to i přesto, že úvahy o vnitřním božím životě mi až tak nevadí. Ovšem fascinuje mě to více než jiné intepretace kříže, na které jsem doposud narazil…
Podle Dalfertha - zjednodušeně řečeno - Bůh ve smrti a vzkříšení JK, identického s Bohem Synem, devalvoval SZ obětní kult tím, že jednou provždy prolepticky inkorporoval lidstvo do Božího života a konskekroval ho tím, že mu dává ve víře (v Duchu) podíl na tomto svém životě. Kategorie kultické oběti (jakož i kult) je od té doby vyřízená (nikoliv však to christologicko- soteriologické dění, které označuje), je možné ji dnes používat jen v etickém smyslu. (Užívám Dalferhovu hantýrku, resp. tu Harmtuta Geseho: ten /p/opisuje základní dění v SZ smírčím kultu termíny konsekrace v niž dochází k přenosu subjetu a inkorporace do svata; znáte jeho článek Sühne? To by však asi bylo na jiné vlákno…).
