Milí přátelé, tak se tu právě podařilo předvést interesované on-line církevní veřejnosti, co že je to ona pověstná rabies theologorum, zuřivé klání teologů. Nejsou to jen povolené emoce, ale příznak, že jde o něco důležitého, oč stojí za to vést spor. Podobně jako Jan Dospiva a Martin Grombiřík bych stál o zezřetelnění církve. Také mám rád Nycensko-cařihradské vyznání, donedávna jsem se ho modlil minimálně jednou za měsíc při pravidleném slavení limské liturgie. Ale nespěchal bych tolik s odsedáním si od těch či dokonce s exkomunikováním těch, kdo to říkají jinak, jak Martin (předpokládám, že v nadsázce) navrhuje v jiném, jinak pozoruhodném textu na sousedním vláknu ke krizi či vizi ČCE. Vyznání víry i svědectví Bible přece máme jako východiska a kotvy své víry. Profesionálním úkolem teologů a životním úkolem všech křesťanů pak ale není jen tahle východiska recitovat, ale promýšlet a dosvědčovat jejich nosnost, relevanci a s prominutím: jejich pravdu. Jde se bavit o tom, jak to nejlépe provést. Tohle dosvědčování je vždycky něco jako překlad knihy: musí to být věrné originálu, ale taky srozumitelné příjemci. Právě v tom "jak" onoho překladatelského podniku života církve vidím velké dluhy a potřebu porady. Nevěřím moc, že by stačilo oprášit staré formulace. Což neznamená nechat je zapadané prachem. Ale tuším, že to znamená poznávat je, zakoušet a zabydlet. De-, re-, in- formován fakultou samozřejmě s Petrem Tomáškem považuji Bibli za mýtus, ale to pak spěchám dodat, že o neznamená pravdu nedomrlou nebo nějakou poloviční, ale takovou, která má potenci naplnit a proměnit můj život. Náhodou trochu znám Honzu Dospivu i Petra Tomáška a vidím, že se tak děje u jednoho i druhého. Takže s tou rabies myslím odsud posud.