Milý Tomáši, docela zírám. Jako od judaisty bych od tebe nečekal takové vznášení v dogmatických výšiná. Jen tak vypustit větu o "božím sebeobětování" - z toho mi vstávají vlasy hrůzou na hlavě. A Ježíš jako historický deital jen tuto hrůzu potvrzuje. Tím se jen zamazává onen spásný význam Ježíšovy smrti, který se odvíjí od jejího duchovního založení, od identifikace Boha a člověka v osobě Ježíše, jež má současně okamžitý a věčný charakter, takže se od okamžiku, kdy lidský duch mohl poznat přímo Ducha, mohou odvíjet celé další dějiny. Zašel jsem sice tím trochu do filosofie, ale ve spojení se svědectvím Písem a bez dogmatismu.