Ačkoliv si tu občas do bratra Dospivy rýpnu, myslím, že jde na věc skutečně správným směrem (debaty na téma "Církev, dílo boží a lidské", jdou spíš od podstaty problému pryč). Bratr Dospiva nás směřuje k základům křesťanství, které jsou důvodem existence církve, ne náhražkové aktivity (jako když V. Klaus připomněl D. Dukovi, že je tu církev aby chránila staré osvědčené hodnoty, což je pososvícenecký nesmysl). Není-li pravdou učení církve, nemá její další přežívání význam. Krize církve je nesoulad mezi skutečným životem a motivací církve s jejím učením.

Bratr Dospiva je aale příliš jednoduše spojuje se slovem Písma. Já bych spíš než o bibli hovořil o evangeliu, přesněji o Kristu, kterého bible dosvědčuje. Užívá k tomu někdy i ledas jak symbolickou řeč. I židovská tradice ví o těch, kdo jsou mrtví za živa. V tomto smyslu Pavel, více snad Jan, hovoří až i mystickým způsobem o životu a smrti. V neposlední řadě je významem Kristovy oběti to, abychom nepovažovali pud sebezáchovy, osobní či církevní, za první a poslední motivaci k životu (Žd 2,15-16). Chybí-li nám v životě TEN, pro KOHO žijeme, je život jen přežíváním do smrti (žijeme-li sami sobě). Tak rozumím peccatum originale, ne ani tak prvotní hřích, jako spíš podstatu veškerého zla (středověce řečeno zla matafyzického).

Všichni se tu krásně hodneme na tom, že problém není v evolučním učení či liberalismu a (co je opakem liberalismu? Servitutismus? Přeci jen bych rozlišoval mezi liberalismem a libertinismem) neliberalismu, nýbrž v tom, zda Ježíšově smrti připisujeme spásný význam. Ano, pokud jej někdo popírá, stojí mimo křesťanské učení. Konkrétní představa o něm ale není tak důležitá.

Proč se (po kolikáte už zase v dějinách theologie?!) o takovém významu pochybuje? Myslím, že je to tím, že se diskurs o hříchu vede, jako by to bylo něco mezi Bohem a hříšníkem, jako by neexistovaly oběti. Ale k do má právo odpustit (Mk 2)? Jenom oběť. Jiná odpuštění nejsou pravomocná, jsou dokonce cynická. Jen Kristova oběť nás může přivést k tomu, že se přestaneme zabývat otázkou, jak to navléct, aby nám to prošlo, ale ptát se po novém narození, narození k pravému lidství, měřeno mírou lidství Kritova (Ef 4,13). Může nám dát motivaci i v tom, že se snažíme ne pro sebe nebo pro jiné lidi (i to je zavádějící), ale pro TOHO JINÉHO …

Ježíšova smrt má spásný význam pro toho, jemuž je současně vyjádřením toho, že Bůh stojí na straně obětí zla proti těm, kdo jim ubližují.