Taky jsem byl stoupencem čistě existenciálního výkladu prvních kapitol Genesis, podle něhož se zde hovoří ne o nějakém jednom historickém Adamu, ale o každém z nás. Dnes už mi ale nestačí, vidím totiž některé jeho slabiny spočívající v tom, že některé věci zde nesedí:

1) Nejsme první lidé. 2) Nenarodili jsme se do ráje, v němž není smrti, ale do porušeného světa (nebo snad ne?). 3) Nemáme od počátku tak bezprostřední vztah s Bohem, že by o jeho existenci nebylo pochyb a šlo jen o to Jej poslechnout nebo ne, podobně jako v případě rodičů. K dobrovolné poslušnosti je třeba důvěra, ne však víra. Naši rodiče nepochybně existují, pokud máme elementární důvěru v existenci světa kolem nás. O Bohu to my říct nemůžeme, kdežto biblický Adam to říct mohl.

Protože diskuse Krize/vize je dosud neveřejná, kopíruji sem z této diskuse, co jsem napsal a v čem vidím největší slabinu onoho čistě existenciálního výkladu:

"Abychom však mohli být vyznavačskou církví, je třeba si ujasnit a trochu zkonkretizovat, CO vlastně vyznáváme, to pokládám v diskusi o krizi či vizi v ČCE za podstatné. Jistě, je to dáno apoštolským vyznáním víry, ale měli bychom se jasně vyjádřit k otázce autority Bible, kterou ona tzv. liberální teologie značně relativizuje. Tak došlo HISTORICKY k pádu člověka a stvoření nebo je stvoření až dodnes v pořádku, v souladu s Božím záměrem a ten příběh o pádu je čistě existenciální výpověď o každém z nás? Podle mne Bible jednoznačně říká to první, i když se v Adamovi a Evě můžeme v mnoha směrech (ale ne ve všech!!!) také vidět. Pokud totiž nedošlo k pádu stvoření, pak řeči o spasení postrádají smysl, zvěst o Kristu postrádá smysl, dokonce by byla proti Bohu. Naše vnitřní zkušenost je však jiná. Náš Bůh je DOBRÝ a přichází za námi inkognito do svého původně dobrého stvoření, které bylo zkaženo. Naše osobní viny už v tom nehrají roli, jejich odpuštění je však kardinálně důležité pro spásu každého člověka, bez toho se sami z té šlamastyky nedostaneme. Opakuji, náš Bůh je DOBRÝ, ne jakýsi Demiurg, který nás pro nic za nic uvrhl do světa, v němž vládne smrt, a o němž chceme nelogicky tvrdit, že navzdory své sadistické povaze si teď hraje na zachránce. To, že jsme v téhle situaci, má prostě svoji příčinu, která netkví v původním Božím záměru, a Bible o ní jasně hovoří. Věříme poselství Bible? To chce opravdu teologickou reflexi až na dřeň."

Netvrdím, že musíme vše v Bibli chápat úplně doslovně, jsem stoupencem alegorického chápání prvních tří kapitol Bible, avšak měli bychom brát vážně podstatu jejich poselství, že k pádu člověka a stvoření v minulosti skutečně došlo, není to zpráva o přítomnosti.