Chce se mi říct, "buďte rád, že to nevíte". Je to ale i problém s historií, zvláště tak nedávnou. Je to velmi citlivá kapitola. My, minimálně čtyřicátníci, co jsme se do toho jakýmkoliv způsobem zamotali, jsme to prožívali, každý jinak, někdy i na jedné a té samé straně "barikády". Nejsem s to, ale ani nemám ještě moc odvahu o tom mluvit příliš adresně. Zatím se omezím na vyhýbavé "to byste právě musel zažít", které Vás neuspokojí, a moc se za to olmlouvám. Jen tolik mohu shrnout, že v té době byloa ČCE rozčísnuta z jedné strany na prorežimní a protirežimní, a do toho nečekaně vstoupila jiná fronta, o jejímž původu a i vztahu k tehdy panujícímu režimu lze jen spekulovat. Jistotně vnesla do církve novou vlnu a nový motiv rozkolů. Předně na úrovních osobních, ale skončilo to i rozkolem institučním. V této vlně sehrála pneumatologie, zejména v "privatizačním" pojetí (mám HO já nebo ty?), roli zcela klíčovou.