ano, myslel jsem tím pýchu, skrývající se za tím, že přece jen my to děláme dobře. Asi je ale problém samozřejmě hlubší, píšete o něm. A samozřejmě také souhlasím, že víra se pozná po ovoci. Jenže právě o tom to je. Jestliže je někde ovoce vyprahlost, únava, poraženectví, pak je jistě něco v nepořádku, vždyť přece ti, kdo doufají v Hospodina, nabývají nových sil. Tam, kde řídnou řady, jistě není něco v pořádku, snad se něco zanedbalo, jsou zde i jiné faktory samozřejmě. Máme tedy ještě šanci? Jistě. Bůh je Bohem nových počátků. Tak svolávejme Boží lid ke kajícím modlitbám a k modlitbám přímluvným, konejme modlitební. V našem sboru sklízíme nyní ovoce naděje, probuzení mladých z nevěřících rodin, protože se scházíme už léta i k modlitebním skupinkám mimo nedělní shromáždění.Je pro mě zázrak, jak tito mladí lidé, nedávno ještě o Bohu nic nevědící, nyní chválí Boha, slouží i v neděli ve sboru a jsou vroucího ducha. toužím po tom, aby to prožíval každý sbor. Nechci se tím pyšnit, chci jen říct, kudy vede cesta. Mám možnost také vidět sbor, kde se nemodlí a neschází k žádným mimonedělním aktivitám a bolí mě srdce, jak ten sbor umírá a nemá už sílu. Snad je to jen můj lidský pohled a Bůh to vidí jinak, vyprošuji pro něj požehnání. Dnešní víra ale musí být i vírou v akci, ne jen formální.