s velkým zájmem jsem si přečetl toto Vaše kázání a s většinou v něm řečeného nelze než ze srdce souhlasit.
Avšak řešení mnou položené otázky zakládáte na údajné překladatelské chybě verše z Ř 8,20-21 v ekumenickém překladu. I v kralickém překladu však není něco ve smyslu Vašeho překladu "Stvoření totiž bylo nedobrovolně podřízeno marnosti, ovšem tím, KDO JE VYDAL S NADĚJÍ, že také samo stvoření bude vysvobozeno z otroctví zániku do svobody dětí Božích", nýbrž "Marnosti zajisté poddáno jest stvoření, nechtě, ale pro toho, KTERÝŽ JE PODDAL,(čárka!) V NADĚJI, že i to stvoření vysvobozeno bude od služby porušení v svobodu slávy synů Božích", čemuž já rozumím tak, že stvoření bylo sice poddáno marnosti, avšak zároveň s nadějí, nikoli, že s touto nadějí tak činil ten, který to způsobil!
Pokud v kázání uvádíte, že "Člověk není ani takový pán, aby vydal sám o sobě celek stvoření marnosti. Tím, kdo to činí, je v textu totiž, kupodivu, Hospodin sám.", zajímalo by mě, jak potom rozumíte veršům Ř 5,12-19? Taky se jedná o "překladatelskou chybu"?
