Systematické otázky


Odpověď na příspěvek: K PROBLÉMU BOŽÍ TROJICE

Od: Anonym: BohemianAnonymus <> ( ---.net.upc.cz )
Kdy: 07. 05. 2008 13:47
Předmět: K PROBLÉMU BOŽÍ TROJICE

K PROBLÉMU BOŽÍ TROJICE.
ÚVOD.
Tento příspěvek je reakcí na (dle mého soudu) průnik Svědků Jehovových do těchto stránek, realizovaný iniciativami pánů Deštenského a Dospivy, kteří znevažují ČCE a její víru, dále napadají samé základy křesťanské víry, jak to činí pan Deštenský ve svém „příspěvku“ Paradoxy, z 10. 4. 2008, spoléhaje na bezbřehou toleranci administrátorů zdejšího portálu.
Pan Deštenský v příspěvku výše uvedeného názvu napadá Bibli, naše Písmo svaté, kterému přisuzuje údajné paradoxy a protimluvy; dále napadá křesťanské církve a obviňuje je z toho, že se ani nesnaží tyto údajné paradoxy, nebo protimluvy (které v Bibli vidí pan Deštenský), jakkoli vysvětlit. Jinými slovy obviňuje křesťanské církve z šíření bludů, potažmo z manipulace s věřícími. Projevuje farizejskou obavu z toho, že se křesťanské církve v očích, „hlavně mladé generace disponující moderním vzděláním, znedůvěryhodní.“
Ve svém „příspěvku“ „Prvotní hřích trochu jinak“z 11.4. 2008 obviňuje křesťany z falšování biblických textů, napadá je jako lháře, aniž by pro svá tvrzení přinesl jeden jediný důkaz.
Citáty z páně Deštenského „perel“ uvádím níže.
Pokud někdo chce toto překroutit, musí lhát. To pro křesťany není problém. Křesťanům nepomohla ani změna textu.
Ale opět to naznačuje snahu křesťanů za každou cenu nakydat na člověka co nejvíce hnoje, aby zdůraznili, jak je špatný.
Takto to realizuje Katechismus katolické církve, §385: Bůh je nekonečně dobrý a všechna jeho díla jsou dobrá. Toto prohlášení už pak ale nedává jinou šanci, než v případě nutnosti lhát a lhát…
Přestože texty Bible přímo křičí, jak Hospodin zneužil svoji moc proti naivním lidem, křesťané ho pořád vyzdvihují.
Jen tak pro zajímavost se podívejte, jak s touto hadovou větou umí křesťané manipulovat. A nestydí se za to.
Konec citátů.
Musím konstatovat, že za celý svůj život jsem se nesetkal s tak ubohou argumentací.
POKUD ALE AUTORY VÝŠE CITOVANÝCH URÁŽLIVÝCH ČLÁNKŮ NEJSOU SVĚDKOVÉ JEHOVOVI A TYTO ČLÁNKY NEVZNIKLY Z JEJICH POPUDU, PAK SE SVĚDKŮM JEHOVOVÝM TÍMTO OMLOUVÁM.
Výhrady vůči Božímu Slovu mají Svědkové Jehovovi, kteří činí urážku Bohu tím, že Pána Ježíše Krista považují nikoli za bohočlověka, nikoli za Božího Syna, ale za dokonalého člověka. POPÍRAJÍ BOŽÍ TROJICI. V důsledku toho tvrdí, že Boží Syn nemohl být Bohem opírajíce se o text J. 1:18, který praví, že Boha nikdy nikdo neviděl.
Ignorují tím minimálně tyto texty Písma svatého:
a) J.1:14 „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“
b) J. 10:30 „Já a Otec jsme jedno.“
c) J. 14:9-11 „Ježíš mu odpověděl: “Tak dlouho jsem s vámi Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?“
PROBLÉM SPÁSY.
a) J. 3:16 „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“
b) J.14:6 „Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, i pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“
Je-li ale Pán Ježíš pouze dokonalým člověkem, pak nemá moc kohokoli spasit a celá novozákonní zvěst naděje tím padá. Musíme tedy rozhodnout, zda má pravdu Boží Slovo, nebo Svědkové Jehovovi. Boží Slovo je absolutní a jakýkoli výklad je možné provádět pouze se zřetelem k celku. Ten, kdo si z Božího Slova něco vybere, vytrhává, a ostatní zamlčí, se dopouští jeho deformace. Jakákoli manipulace s Božím Slovem je pod Božím prokletím, viz např. Gal. 1:8. Když Svědkové Jehovovi s Božím Slovem zcela nepokrytě manipulují, pak se nedivím tomu, že v něm vidí „paradoxy.“
Je jenom jedna cesta vedoucí ke spasení. Je jí Pán Ježíš Kristus sám, jako jediná Cesta i Pravda i Život. (J. 14:6). Pro úplnost: pro Židy věřící v Hospodina (kteří stále zůstávají v éře SZ, ve fázi očekávání na Mesiáše), platí doporučení Spasitelovo obsažené v Lk. 10:25-28.
TEN, KDO NEUZNÁVÁ JEŽÍŠE KRISTA JAKO SYNA BOŽÍHO, BY SE MĚL NAPROSTO ZDRŽET NOVOZÁKONNÍ ARGUMENTACE A ZŮSTÁVAT STRIKTNĚ NA PŮDĚ SZ – STEJNĚ JAKO ŽIDÉ, KTEŘÍ SE K NZ VŮBEC NEVYJADŘUJÍ.
Důvodem je prostý fakt: je-li náš Spasitel jako Boží Syn takto eliminován, pak zvěst NZ ztrácí smysl – protože byl vyloučen jeho CENTRÁLNÍ PRINCIP.
Z BIBLE NELZE PROVÁDĚT JAKÝKOLI VÝBĚR. BOŽÍ SLOVO JE ABSOLUTNÍ : BUĎ HO PŘIJMEME CELÉ - NEBO NIKOLI.
Na závěr úvodu ocituji odstavec z mé práce VESMÍRNÝ VÝZNAM OBĚTI SPASITELOVY.
Správný postoj křesťana k Božímu Slovu bych krátce vyjádřil takto: „Kdo nenásleduje, ten nepochopí.“ (Mt. 10:38; 16:24; Mk. 8:34 a další). A protože Boží Slovo je absolutní, pak ten, kdo nepřijal (nepochopil) správně, nepřijal (nepochopil) vůbec. A protože je v dnešní době je následování Krista na generálním ústupu, množí se i deformované výklady Písma svatého, dále poukazy na „rozpory, chyby, omyly“ Písma sv., atd. Zde se bohužel!! dostáváme z roviny následování (duchovní oblasti) na pouhou rovinu intelektuální (duševní, tedy podřízené, resp. podřazené oblasti), což vede k výše uvedeným negativním jevům. Blaise Pascal řekl, že Písmo svaté není vědou rozumu, ale vědou srdce, že je pochopitelné jen těm, kdo jsou srdce upřímného a všichni ostatní nalézají v něm jen nejasnosti…. Problém nevidím ve vzdálenosti člověka od člověka, církve od církve. Kořeny všech negativních jevů politických, ekonomických, nebo ekologických vidím ve vzdálenosti člověka od Krista. Náš bratr v Kristu Blaise Pascal ve své úvaze z r. 1654 (v Pensées) volá: „Kéž nikdy nejsem Ho vzdálen.“ Sjednotí-li se člověk s Kristem, pak vzdálenosti mezi člověkem a člověkem a mezi církvemi padnou, neboť pak budeme „jedno v Kristu.“ (J.17:11,21).
Kol. 2:2,3 „Chci, abyste povzbuzeni v srdci a spojeni láskou hluboce pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus; v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.
BOŽÍ TROJICE V BIBLI.
Zde podávám netradiční pohled na Boží Trojici, kterou Svědkové Jehovovi naprosto odmítají. Článek je částečnou odpovědí na článek pana Deštenského „Paradoxy.“
I. VZTAH OTEC – SYN. SYNOVO SPASITELSKÉ POSLÁNÍ.
(1) Ž 2:7 „Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.“
(2) Ž 2:12 „Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!“
(3) 1 J. 5:5-8 „Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? To je ten, který přišel skrze vodu a krev: Ježíš Kristus. Ne pouze skrze vodu křtu, ale i skrze krev kříže; a Duch o tom vydává svědectví, neboť Duch jest pravda. Tři jsou, kteří vydávají svědectví – Duch, voda a krev – a ti tři jsou zajedno.“
(4) Ř. 11:33, 34 „Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti a vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?
(5) 1 J. 2:23 „Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce.“
(6) 1 J. 4:2,3 „Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha; každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a již nyní je na světě.“
(7) 1 J. 4:15 „Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.“
(8) Žd 7:26,27 „To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa, který nemusí jako dřívější velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a pak teprve za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama.“
(9) Ř. 5:10,11 „Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.. A nejen to: chlubíme se dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, který nás s ním smířil.
Vztah Otec – Syn je lidským rozumem neuchopitelný, neboť stvoření nemůže obsáhnout Stvořitele (Iz. 29:16; Ř. 9:20); např. ani Syn neví o konci světa, jen Otec (Mt. 24:36); na druhé straně Otec nesoudí, ale veškerý soud dal do rukou Synu (J. 5:22), přičemž Syn a Otec jsou jedno.
Dále např. Syn a Otec jsou jedno (J.10:30) a přesto Syn odchází k Otci (J.13:3; 17:11). Příkladů je možné uvést více. Tajemství ráje, tedy třetího nebe o němž hovoří apoštol Pavel v (2Kor. 12:2-4) je ještě velmi daleko od velebného tajemství Boží koexistence – přesto jsou nevyslovitelná.
Skutečnost zrození Božího Syna krásně popsal Richard Wurmbrand ve své knize „V božím podzemí“ (Stefanos 1997), kterého ocituji doslova:
„Syn je výsledkem aktu lásky mezi mužem a ženou. Žádný křesťan nevěří, že Ježíš je v tomto smyslu Syn Boží. Nazýváme Ho Synem Božím v jiném jedinečném významu, jako emanaci Stvořitele. Je Synem, protože je dokonalým způsobem obrazem Božím, stejně jako muž se podobá otci. Je Synem, protože překypuje láskou a pravdou. V tomto směru není pro nás pochyb o jeho božském synovství.“
K tomu nemám co dodat - snad jen moje životní poznání: jsme na této zemi proto, abychom zaujali určitý poměr k Bohu. Můžeme Ho přijmout, nebo odmítnout, přičemž platí to, že kdo odmítne Syna, odmítá tím automaticky i Otce. (5).
II. EXISTENCE SYNA, DUCHA SVATÉHO A JEJICH SPLYNUTÍ.
Dále jsou zde texty, které vypovídají o tom, že Syn a Duch sv. se manifestovali v různých podobách blízko sebe, tedy viditelně načas odděleni od sebe, třebaže neviditelné (tajemné duchovní pouto, rozumem neuchopitelné a nepochopitelné), mezi nimi existovalo i nadále, neboť Bůh není rozdělen.
(10) Lk. 3:21,22 „Když se lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“ (Mt. 3:17).
(11) Lk. 4:1 „Plný Ducha svatého vrátil se Ježíš od Jordánu…“
III. PŘÍTOMNOST DUCHA SVATÉHO V OSOBĚ SPASITELE. TREST ZA URÁŽKU DUCHA SVATÉHO.
(12) Mk. 3:29 „Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem.“
(13) Mt. 12:31,32 „Proto vám pravím, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno. I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.“
Tedy Duch svatý vycházel i ze Syna, což dokazují tyto texty, kdy Duch Svatý působící neviditelně skrze našeho Spasitele byl Spasitelovými odpůrci uražen. Nikde v Písmě sv. nečteme o tom, že by Duch sv. byl našemu Spasiteli Otcem odebrán.
IV. PŮSOBENÍ DUCHA SVATÉHO VZHLEDEM K BOŽÍM OSOBÁM OTCE A SYNA.
(14) J. 7:39 „To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili. Dosud totiž Duch nebyl dán, neboť Ježíš nebyl ještě oslaven.“
(15) J. 16:7 „Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám.
(16) J. 15:26 „Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví.
(17) J. 14:26 „Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“
(18) 1Kor. 8:6 „…a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho.“
(19) J. 10:30 „Já a Otec jsme jedno.“
(20) J. 14:9 „Ježíš mu odpověděl: Tak dlouho jsem s vámi Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?“
(21) Sk. 1:8 „ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“
(22) Sk. 2:4 „všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.“
(23) Sk. 10:44, 45 „Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého.“
Z těchto textů je zřejmé, že působení Ducha Svatého bylo v době Spasitelova pozemského působení výhradně omezeno na Jeho osobu; jinými slovy Duch Svatý vyvěral z Něj. (14-17 + 10-13).
Po Spasitelově odchodu dostali dar Ducha Svatého i jeho učedníci, společně s příkazem svědčit o Něm po celém světě (21-23).
Jestliže věříme, že Syn a Otec jsou jedno (18-20), pak spor o tzv. „filioque“ který spolupůsobil při rozpolcení římského katolicismu a ortodoxie v r. 1054, tedy spor o to, zda Duch sv. vychází pouze z Otce, nebo i ze Syna, se nám jeví jako kolosální nesmysl.
Příčinu vidím v tom, že mnozí teologové, jimž následování Krista je cizí, poznávají Boží slovo podobným způsobem, jakým patolog poznává tělesné ostatky. Jejich omyl tkví v tom, že Boží slovo, není mrtvé, nýbrž živé, a navíc má spásonosnou moc.
(24) Ř. 1:16 „Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka.“
V. PROBLÉM BOŽÍ TROJICE.
V Novém Zákoně se sice nikde slovo „Trojice“ nevyskytuje, avšak existují texty, z nichž její existence logicky vyplývá.
(25) Mt. 28:19 „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého.“
Křest má smysl jen tehdy, je-li realizován ve jménu absolutní, tedy nadčasové veličiny. Zde jsou uvedeny veličiny tři, resp. tři aspekty tvořící jediného a téhož Boha. Tento příkaz, tedy je v podstatě příkazem křtít ve jménu Boží Trojice.
Představa, že by se jednalo o nesourodou trojici ze Svatého Boha, Svatého Ducha a. dokonalého člověka Ježíše Krista (jak věří Svědkové Jehovovi), je bizarní a neudržitelná.
(26) 2 Kor. 12:2,3 „Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe; zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím-Bůh to ví. A vím o tomto člověku, že byl přenesen do ráje-zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví-a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit.“
Tajemství ráje, tedy třetího nebe, je ještě velmi daleko od velebného tajemství Boží koexistence – přesto jsou nevyslovitelná. Já o tomto tajemství vždy hovořím s bázní a úctou. A přesto nemusí být existence Boží Trojice naprosto nepředstavitelná a stojící a priori proti zdravému rozumu.
Každý si může představit třeba trojúhelník, který má 3 strany, úhly a vrcholy a přesto tvořící jeden celek.
Nebo mnohem zajímavější příklad z fyziky: Nám notoricky dobře známá VODA, chemicky H2O existuje ve třech skupenstvích: pevném, kapalném a plynném. A teď pozor: existuje stav, kdy je voda na parametrech tzv. TROJNÉHO BODU (tlak 0,61 kPa; teplota 273,16 K – kilopascalů, Kelvinů), kdy vedle sebe v prostoru EXISTUJÍ V ROVNOVÁZE současně všechna 3 skupenství, tedy led, voda i pára. Tyto skutečnosti jsou známy dnes každému, kdo se trochu zabývá odvětvím fyziky zvaném termodynamika, resp. termomechanika.
Trojný bod je tak důležitý, že od něj, a od absolutní nuly (teploty vesmírného prostoru) byla odvozena jednotka teplotního rozdílu, již zmíněný Kelvin (K).
A já se ptám: Když může existovat voda jako malá část díla Božího současně ve třech aspektech – proč by nemohl Stvořitel ??? Nechce nám tou trojností Stvořitel něco naznačit ?
Samozřejmě, že existenci Boží Trojice nelze dokázat euklidovskou geometrií nebo termodynamikou, ale jako pomůcka pro základní představu tyto příklady alespoň v prvním přiblížení postačí. I v oblasti přírodních věd, které jsou proti Božím pravdám primitivní si vypomáháme tím, že vycházíme ze (zatím) uznávaných předpokladů.
V Písmu sv. jsou tedy zmíněny 3 Boží osoby, (duchovní mohutnosti, mocnosti, veličiny, aspekty, nevím jak je vůbec nazvat, neboť Boha nelze naším rozumem vůbec vystihnout), které spolu nerozlučně působí, jsouce tajemným způsobem spojeny.
Snad to lze matematicky vyjádřit takto: 1 = 3 ↔ 3 = 1 (ekvivalence).
Problémem spojení Otce a Syna v době jeho působení zde na zemi jsem zmínil v příspěvku VESMÍRNÝ VÝZNAM OBĚTI SPASITELOVY.
Boží logika nadřazena logice lidské a nedá se proto posuzovat pomocí vědních disciplín, které jsou Jeho dílem. Prostě stvoření nikdy neobsáhne, nikdy nevystihne Stvořitele.
(27) 1Kor. 13:12 „Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.“
BohemianAnonymus

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód