To jsou otázky, které si kladu také a které jsou trochu odsouvány jako nepříjemné. Ptám se, v čem je zakopán pes. I když je mi bližší spíše liberální teologie než fundamentalistická, a právě proto jsem v ČCE, která je poměrně dost liberální, někdy si říkám, jestli právě to není jednou z příčin popisovaného stavu. Přitom například publikaci Pojď a přesvědč se, která ve stručnosti odráží hlavní proud teologického myšlení v ČCE, považuji za vynikající počin a její obsah koresponduje s tím, jak já chápu a prožívám křesťanskou víru. V ní se ale mimo jiné píše: "Zvěstování naděje - misie tak zůstává nejdůležitějším úkolem církve vůči světu. Křesťané nemohou mlčet a zatajit, co považují v životě za nejdůležitější. Cílem misie však není pouhé získávání dalších členů, ale snaha zprostředkovat Boží pomoc každému člověku. Předávání a šíření víry by se mělo dít co nejpřirozenějším způsobem. Nepřijatelné je využití psychologických a marketingových poznatků k pouhé manipulaci s lidmi. Církev nechce "ulovit další duše", ale otevřít dveře, které by jinak mohly někomu zůstat zavřené. Dáváme proto přednost každodennímu osobnímu svědectví, které jako křesťané vydáváme svým životem - v rodině, zaměstnání a na veřejnosti. To také v dlouhodobém horizontu přináší trvalé výsledky na rozdíl od krátkodobých úspěchů, které často těží jen z lidské slabosti a nevědomosti."

Moc hezky řečeno, ale praxe poněkud pokulhává. Jako by rysem naší zbožnosti byla také až nepřiměřená misijní plachost. Tvrdíme, že "svědčíme životem", jenže jaksi mlčky. Pokud ale nemáme o své víře mlčet, po činech musí přijít i slova. Pokud je pro nás obtížné říct to vlastními slovy, mějme odvahu aspoň nabídnout onu publikaci Pojď a přesvedč se, která vše podstatné v kostce obsahuje, je napsána opravdu dobře a věrohodně reaguje na nejčastější dotazy a výhrady. Ano, každý musí začít u sebe, jak zde trochu podrážděnou a ne moc věcnou reakcí naznačil jeden bratr, ale netvařme se, že to také není záležitostí církve jako celku. Nachází se zde na "trhu ideí", proto by neměla šmahem odmítat "marketing". Jistě, pravda se neměří její tržní hodnotou, ale když nepřijdeme s kůží na trh, nikdo mimo nás se o ní nedozví. Nebojme se používat komunikační sloh dnešního života, např. moderní současnou hudbu začátku 21. století. Jinak budeme církví minulosti, mezi jejímž životem a životem dnešních lidí v produktivním věku bude kulturní propast. To není nic proti starší generaci, její způsob prožívání víry by měl mít samozřejmě rovnoprávné místo. Ale podívejme se, jak to dělají jiné církve - pořádají různé Xcampy, English campy, Krist festy atd., a nemylme se, nese to své ovoce.