VESMÍRNÝ VÝZNAM SPASITELOVY OBĚTI.

PROBLÉM HŘÍCHU A BOŽÍ ODPOVĚĎ NA NĚJ.

1) Nevěrnost člověka.

Pán Bůh stvořil člověka se svobodnou vůlí, tedy se schopností rozhodnout se mezi dobrým a zlým. Daroval mu tím značnou svobodu, ale i ta měla své meze. Touto mezí byl Jeho jediný zákaz. Člověk věděl, že to, co po něm Pán Bůh chce, je dobré. A Bůh chtěl, aby Jeho zákaz člověk respektoval a tím Mu projevil svou věrnost, i když tu bylo riziko, že člověk své svobodné vůle zneužije. Proto strom vědění dobrého i zlého nebyl obehnán plotem a Adam i Eva k němu měli naprosto svobodný přístup. (1M. 2:15-17). Hospodin chtěl, aby se pro něj člověk rozhodl, protože On se pro dobro člověka rozhodl daleko dříve.

Jer. 29:11 „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.“

Ez. 18:32 „Vždyť já si nelibuji ve smrti toho, kdo umírá, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se tedy a budete žít.“

Ez. 33:11 „Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský?“

Bohužel se člověk vydal cestou svévole a chtěl sám rozhodovat o tom, co je dobré a co zlé, bez zřetele k Božím řádům. Tím začalo neustálé vzdalování se člověka od Boha, které trvá dodnes. A protože si Bůh nepřál, aby člověk zahynul, rozhodl se !!! na tuto situaci reagovat a podal mu pomocnou ruku k záchraně.

2) Boží plán záchrany člověka.

Mám za to, že tuto situaci Panovník Hospodin přede všemi věky předvídal, řešil zrozením Svého Syna, který bude v budoucnu obětován za hříchy celého lidstva a tím dal lidstvu naději: možnost záchrany, možnost smířit se s Bohem, tedy vyhovět Božím požadavkům – tedy všem těm, kdo si této možnosti váží a chopí se jí. Je to možnost první i poslední, protože za ni byla přinesena oběť nejvyšší.

Ž. 2:7 „Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.““

Sk.13:33 „…. a vzkřísil Ježíše; vždyť o něm je psáno v druhém Žalmu,Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil’“

Mt. 3:17 „A z nebe promluvil hlas:“ Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.““

Žd. 1:5 „ Komu kdy z andělů Bůh řekl: ,Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!‘ A jinde se praví: ,Já mu budu Otcem, a on mi bude Synem’”

J. 3:16 “Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.”

3) Čas příchodu Spasitele na tuto zem.

Když úpadek lidstva pokročil natolik, že se měl již narodit člověk schopný PRODAT!!! Spasitele světa, Pán Bůh vyslal svého Syna na svět, aby vykonal své spasitelské dílo. Z lidského hlediska ze říci, že úpadek lidstva DOTLAČIL!!! Pána Boha k tomuto krajnímu řešení – i když na druhé straně u Boha neexistuje nutnost; Bůh je naprosto svobodný ve své volbě – jde o Boží svobodné rozhodnutí. Všemohoucí Bůh ze své nekonečné lásky k lidstvu ROZHODL OBĚTOVAT!!! Svého Syna. Tento úpadek lidstva (tj. vzdalování se od Boha) svou smrtí na kříži Spasitel definitivně zastavil-což platí pouze pro ty, kteří Ho jako Spasitele přijali.

Člověk, který je dle lidských měřítek dokonalý se může obětovat za své současníky, za rodinu, přátele nebo vlast. Avšak obětovat se za všechny žijící i dosud nenarozené se naprosto vymyká lidským možnostem. Smířit člověka s Bohem může jen Bůh.

Aby však tato oběť mohla být vůbec uskutečněna, musel Syn Boží na sebe vzít lidské tělo – tj. stát se načas nižším než andělé (Ž. 8:5,-7; J. 1:14; Fp. 2:7, 8). Jinak by to nebylo možné, neboť Bůh, Tvůrce a Vládce všech nebeských sfér, našeho vesmíru a časů je svou povahou nesmrtelný.

4) Velikost Spasitelovy oběti.

Ž. 22:2 „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“

Mt. 27:46 „…Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mk. 15:34)

VNITŘNÍ SMYSL OBOU TEXTŮ JE TEN, ŽE BŮH SE Z LÁSKY K LIDSTVU DOSLOVA ROZERVAL VE DVÍ !!! –TJ. NAČAS ZTRATIL SVOJI INTEGRITU !!! UMÍME SI JEN VZDÁLENĚ PŘEDSTAVIT ROZSAH A INTENZITU BOŽÍHO UTRPENÍ?

Na straně Otce to bylo utrpení plynoucí ze ztráty spojení se svým milovaným Synem a pohledem na Jeho utrpení v opuštěnosti.

Na straně Syna utrpení spočívalo v tom, že v ve fázi umírání, tj. největší tělesné tísně byl zbaven spojení s Otcem, musel tedy Satanovým útokům odolávat jen v lidské síle a tím Satanovy útoky společně s hříchy existujícího i dosud nenarozeného lidstva (J1:29; 2Kor. 5:21; Gal. 1:4; Žd. 9:26-28; 1Pt. 2:24, aj.) dolehly na Něj plnou vahou. A to dává Spasitelově oběti nekonečný, vpravdě Boží rozměr a hodnotu vymykající se všem lidským měřítkům.

5) Kosmický význam Spasitelovy oběti.

Vůdce nevěrných andělů Satan, (dříve Lucifer), měl původně přístup k Božímu trůnu, kde žaloval na vyvolené Boží: tedy působil negativně – nechtěl kohokoli napravovat a zachraňovat (naprostý protipól našeho Spasitele!) – ale přivolával na lidi Boží soud, např. na Jóba (Jb.1,2). Lze říci, že byl u Božího trůnu tolerován až do doby, než se totálně vzbouřil, byl poražen (Zj. 12:7-12; Lk. 10:18) a na zemi způsobil smrt Božího Syna, aby tím zmařil dílo spásy. Satan byl poražen a se svými anděly svržen s nebe. Smrtí Božího Syna byl Satanovi přístup na nebesa definitivně uzavřen a jeho konečná porážka je jen otázkou času.

J. 12:31 „Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.“

Lk. 10:18 „Řekl jim“Viděl jsem, jak satan padá s nebe jako blesk.“

Od tohoto okamžiku je Satan v podstatě ve vězení; je sice uvězněn na relativně velikém prostoru, ale přesto nesvobodný, neboť k Božímu trůnu již nemá přístup a nemůže na nás žalovat (Iz. 14:12-15; J. 12:31; Lk. 10:18; Zj. 12:10), je ve fázi očekávání soudu. (viz odkaz 12). A svedou mnohé…

Bůh tedy pro naši spásu nejen trpěl, ale šel i do rizika, když vystavil svého Syna zkouškám, jež Mu předem připravil a o nichž Syn nebyl dopředu informován. Spojení našeho Spasitele s Otcem když byl zde na zemi bylo jiné než v nebi – avšak spojení Syna s Otcem, poté co Ho na kříži opustil, bylo dočasně nulové. Hluboké tajemství.

Spasitelovo vítězství na kříži bylo nutným předpokladem vzkříšení a obnovení Boží integrity. Když Hospodin opustil svého Syna a připustil smrt fyzické schránky Spasitelovy, což musel Spasitel prožívat jako stav zavržení od Otce, nabyl Satan dojmu, že již zvítězil a dílo spásy je zmařeno. SPASITELOVO ROZHODNUTÍ, že se Otci bezvýhradně podřídí, tedy že se s Otcovým jednáním ztotožní i když Ho opustil, ho v tomto kritickém okamžiku vzdor nezměrnému UTRPENÍ které vyplývalo z odloučení od Otce i ze Satanových útoků, přeneslo k vítězství.

A právě v tomto okamžiku Satan svůj boj definitivně prohrál, neboť neprohlédl Boží záměr – vzkříšení Pána Ježíše. (viz odkaz 9).

E.F. Scott komentuje Ef. 3:10,11 takto: „Nepřátelské síly usilovaly zmařit Boží dílo a věřily že uspějí, když se spiknou proti Kristu a přivodí Jeho ukřižování. Staly se však nevědomky pouhými nástroji v Božích rukou. Kristova smrt byla totiž právě tím prostředkem, který Bůh vymyslel k naplnění svého plánu. Pak se tu prohlašuje, že nepřátelské síly si po svém krátkém zdánlivém triumfu najednou uvědomily hloubku Boží moudrosti, o které se jim nikdy ani nesnilo. Viděly, že Kristova smrt má za následek vznik církve, která nyní uskutečňuje to, co Bůh zamýšlel, ale jim to zůstalo skryto.“

E. F. Scott: The Epistles of Paul to the Colossians, to Philemon, and to Ephesians (London, Hodder &Stoughton, 1930).

Velikost oběti Spasitelovy vynikne v okamžiku, kdy si uvědomíme toto: Ve fázi Spasitelova umírání byl Hospodin s celým nebeským vojskem pouhými diváky. Spasitel měl na svých bedrech naloženu odpovědnost nejen za spásu lidstva, ale i za budoucnost nebeských světů (2Kor. 12:2,3) i této země. Kdyby totiž Spasitel v této zkoušce neobstál, obnovil by Satan své postavení a tím by došlo k věčnému konfliktu mezi silami dobra a zla, tedy ke katastrofě nepředstavitelného rozsahu. Spasitel si byl vědom zkoušky, která se již nebude opakovat (Žd. 9:26-28) a od jejíhož výsledku bude záviset budoucnost Božích i podřízených světů. Proto se ve velikých úzkostech modlil k Otci, až se potil krvavým potem (Lk. 22:44). Svým vítězstvím na kříži položil základ totální Satanovy porážky, která se odehraje na zde zemi a osvobodil lidi z otroctví Satanova – tedy ty, kdo Jeho oběť přijmou.

6) Problém Spasitelových pokušení a zkoušky.

Vztah Otec – Syn, je lidským rozumem neuchopitelný, neboť stvoření nemůže obsáhnout Stvořitele (Iz. 29:16; Ř. 9:20); např. ani Syn neví o konci světa, jen Otec (Mt. 24:36); na druhé straně Otec nesoudí, ale veškerý soud dal do rukou Synu (J.5:22), přičemž Syn a Otec jsou jedno (J. 10:30).

Dále např. Syn a Otec jsou jedno (J.10:30) a přesto Syn odchází k Otci (J13:3; 17:11). Příkladů je možné uvést více. Tajemství ráje, tedy třetího nebe o němž hovoří apoštol Pavel v (2Kor. 12:2-4) je ještě velmi daleko od velebného tajemství Boží koexistence – přesto jsou nevyslovitelná.

Ř. 11:33,34 „Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti a vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?“

Boží plán spásy je tajemstvím:

Iz. 55:8,9 „Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše“.

1Kor. 13:12 „Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.“

Když působil Spasitel zde na zemi, byl v tajemném spojení s Otcem, s Nímž se spojoval (podobně jako my lidé), prostřednictvím modlitby. V nebi ke komunikaci s Otcem modlitby nebylo zapotřebí, šlo o jiný druh spojení s Otcem.

Když byl Pán Ježíš od Satana pokoušen tím, že Mu Satan nabízel všechna království světa a jejich slávu (Mt. 4:3-11; Lk. 4:3-13) pak zde riziko selhání muselo existovat, neboť by pak zkouška nebyla zkouškou. Důvodem bylo již zmiňované tajemné spojení Spasitele se svým Otcem; spojení, které bylo jiného typu než v nebi; tedy spojení, které přesně umožňovalo druh výše zmiňované zkoušky. Náš Pán se těmto zkouškám nebránil protože jejich podstoupení bylo záměrem nebeského Otce. Satan našemu Spasiteli nabízel vládu nad světem, kde by Spasitel sice nastolil trvalý mír, ovšem za tu cenu, že by ke spasení lidstva a realizaci Božího záměru se světem vůbec nedošlo.

Spasitel by tím zvolil vlastní cestu a dostal se tak na úroveň Satanovy podřízené pozice vůči Bohu a tím by ztratil Boží Synovství – tedy byl by trvale oddělen od Otce a stal by se de facto spojencem Satanovým. Lidé (s výjimkou Izraele, který bude spasen na základě zachovávání Zákona viz odkaz 10, 11) by stejně jako před Spasitelovým příchodem mohli být zachráněni dodržováním zákona svědomí (Ř. 2:14,15). Zdánlivě by se nic podstatného nestalo, neboť možnost záchrany lidstva byla zachována, ale církev Kristova by vůbec nevznikla – avšak Bůh toužil po vyšším typu vztahu s člověkem, proto vyslal svého Syna na tuto zem.

Fp. 2:7,8 „nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.“

Když Spasitel učil, prorokoval a činil zázraky, manifestoval se jako Bůh. Mimo tento čas na Něj doléhaly lidské slabosti, podobně jako na nás – byl tedy svou fyzickou stránkou nutně omezen. Když se plavil s učedníky po Genezaretském jezeře, (Mk. 4:38) unaven, tvrdě spal. Když byl Spasitel po čtyřicetidenním půstu (Mt. 4:2; Lk. 4:2) zneužil Satan Spasitelovy oslabené fyzické stránky a zaútočil na Něj svými pokušeními (Mt. 4:3-11; Lk. 4:3-13).

Pán Ježíš byl Bůh i člověk (Kol. 2:9; J. 14:9; J. 10:30) a jako člověk (podobně jako my), byl vystaven nejrůznějším pokušením a zkouškám, u kterých neviděl na jejich konec. Tento stav omezeného poznání přemáhal tím, že neustále vyhledával odlehlá místa nebo hory, aby se modlil k Otci (Mt. 14:23; Mk. 1:35; 6:46; L. 5:16). Byl ve všem vyzkoušen podobně jako my, ale nedopustil se hříchu, jak praví apoštol Pavel - v důsledku toho má soucit s našimi slabostmi.

Žd. 4:15 „Nemáme přece velekněze, kterému by byla cizí naše slabosti; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.“ Kraličtí překládají příhodně: “zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu.“

V žádném případě se nepřenášel přes zkoušky lehce jako Bůh, ale lidské slabosti přemáhal v důvěře ve svého Otce.

Spasiteli zůstal skryt i fakt, že bude Otcem na kříži načas opuštěn – na kříži se v bolestech ptal po příčině Otcova jednání (Ž. 22:2; Mt. 27:46; Mk. 15:34). Důsledkem Otcova rozhodnutí byla skutečnost, že bude muset Satanovým útokům čelit jen v lidské síle.

Spasitel situaci, kdy byl opuštěn Otcem musel nutně vnímat jako své zavržení. Vzdor tomu se rozhodl, že Mu stejně zachová věrnost. JE MOŽNÉ, ŽE SATAN VYUŽIL TOHOTO STAVU, ABY SPASITELI UČINIL NABÍDKU ABY ZA TĚCHTO OKOLNOSTÍ PŘEŠEL NA JEHO STRANU.

Aby bylo vyhověno Boží spravedlnosti, muselo být utrpení Spasitelovo nutně nezměrné, aby spolehlivě vyvážilo hříchy lidstva od Spasitelovy smrti až na konec světových dějin.

Shrnutí.

Pán Ježíš tedy obstál nejen v pokušeních Satanových (Mt. 4:3-11; Lk. 4:3-13), ale i v závěrečné, nejtěžší zkoušce, jíž Ho vystavil Otec (Ž.22:2; Mt. 27:46; Mk. 15:34). (Toto byla zkouška a nikoli pokušení, neboť Bůh nikoho nepokouší – viz Jk. 1:13). A v UTRPENÍ, jimiž prošel, se naučil poslušnosti (Žd. 5:8). Tedy Bůh dopouští zkoušky, avšak Pokušitelem je Satan, který nás tříbí jako pšenici (Lk. 22:31) – viz níže.

Lze říci, že i když Satan stále disponuje velikou silou a mocí, i když procházíme nejrůznějšími reálnými!!! ZKOUŠKAMI, při nichž možnost selhání je stále otevřená a JEJICHŽ VÝSLEDEK PŘEDEM NEZNÁME, Pán své vyvolené tajemným (pro nás nepochopitelným způsobem) nakonec ochrání (1Kor. 10:13; J. 10:29). Pokušení budou trvat tak dlouho, dokud nebude Satan zničen.

Pán Ježíš svoji vůli dobrovolně odevzdal Otci (Lk. 22:42), protože vidí smysl svého života v plnění Otcovy vůle (J. 4:34; J. 5:30). A právě ve srovnání s Boží vůlí a Jeho svrchovanou inteligencí, se inteligence Satanova jeví jako naprosto podřadná – viz pramen 9.

Lk. 22:31 „Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal aby vás směl tříbit jako pšenici.“

Mk. 13:19, 20 „S těmi dny přijde takové soužení, jaké nebylo od počátku Božího stvoření až do dneška a nikdy nebude. A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebyl by spasen žádný člověk.“

1Kor. 10:13 „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“

J. 10:29 „Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky.“

J. 18:9 „…Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem ani jednoho.“

A i když si toto tříbení bude Satan provádět na první pohled po svém, přece je Hospodinem omezen – vždyť oddělení zrna od plev by stejně musel provést sám Panovník Hospodin, i když jinými prostředky!!! Satan tím zase jen plní Hospodinův záměr – a protože tak učiní dle své přirozenosti, jen tím naplní a dovrší své odsouzení.

Předchozí odstavec je citátem z 9) Je stále Satan nositelem světla?

7) Postoj člověka ke Kristově oběti.

Člověk může tuto oběť nezměřitelné ceny přijmout nebo odmítnout. Avšak mnohem horší než odmítnutí Spasitelovy oběti je dle mého soudu vytvoření MODLY, jakési UBOHÉ NÁHRAŽKY sjednocení se Spasitelem, tedy cíle věřících lidí, který se s vzkříšeným Kristem naprosto míjí. Mám zde na mysli falešně chápanou ekuménu, koncipovanou jako pozemské sjednocení církví, tedy pozemský cíl, která se staví – a to zde musím říci naprosto otevřeně, mezi člověka a golgatský kříž. Taková ekuména je výsměchem Bohu a znevážením nekonečné hodnoty Spasitelovy oběti.

Ten, kdo je přemožen velikostí a intenzitou Spasitelova utrpení na kříži se nemůže ztotožnit se současnou ekuménou, neboť pravým smyslem ekumény je ztotožnit se s Kristem, právě skrze Jeho oběť. Všechny ostatní cesty vedou beznadějně mimo Něj – do zahynutí.

1Kor. 7:23 „Bylo za vás zaplaceno výkupné, nebuďte otroky lidí!“

2Tm. 4:3,4 „Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím.“

Gal. 1:8 „Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!“

Související texty.

1) Ekuména.

2) Ekuména - nekonvenční pohled.

3) Kam kráčíš CB? Otazníky nad dokumentem Charta Oecumenica v diskusi.

4) Kam kráčíš ŘKC?

5) Důsledek jednoho závěru 2. vatikánského koncilu na dějiny světa.

6) Ekuména paradoxně jako rozdělovací faktor křesťanů.

7) Vztah člena sboru k vedení své církve.

8) A svedou mnohé…Reakce na knihu Aleše France.

9) Je stále Satan nositelem světla?

10) Komu patří země Izrael? Část 3. Část XIV. Židovská bohoslužba.

11) Jsou Židé věřící v Hospodina vyloučeni ze spásy?

12) A svedou mnohé….

Správný postoj křesťana k Božímu Slovu bych krátce vyjádřil takto: „Kdo nenásleduje, ten nepochopí.“ (Mt. 10:38; 16:24; Mk. 8:34 a další). A protože Boží Slovo je absolutní, pak ten, kdo nepřijal (nepochopil) správně, nepřijal (nepochopil) vůbec. A protože je v dnešní době následování Krista na generálním ústupu, množí se i deformované výklady Písma svatého, dále poukazy na „rozpory, chyby, omyly“ Písma sv., atd. Zde se bohužel!! dostáváme z roviny následování (duchovní oblasti) na pouhou rovinu intelektuální (duševní, tedy podřízené, resp. podřazené oblasti), což vede k výše uvedeným negativním jevům. Blaise Pascal řekl, že Písmo svaté není vědou rozumu, ale vědou srdce, že je pochopitelné jen těm, kdo jsou srdce upřímného a všichni ostatní nalézají v něm jen nejasnosti….

Problém nevidím ve vzdálenosti člověka od člověka, církve od církve. Kořeny všech negativních jevů politických, ekonomických, nebo ekologických vidím ve vzdálenosti člověka od Krista. Náš bratr v Kristu Blaise Pascal ve své úvaze z r. 1654 (v Pensées) volá: „Kéž nikdy nejsem Ho vzdálen.“

Sjednotí-li se člověk s Kristem, pak vzdálenosti mezi člověkem a člověkem a mezi církvemi padnou, neboť pak budeme „jedno v Kristu.“ (J.17:11,21).

Kol. 2:2,3 „Chci, abyste povzbuzeni v srdci a spojeni láskou hluboce pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus; v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.

(Původně psáno pro portály GRANOSALIS a NOTABENE).

Požehnané Velikonoční svátky

a radost ze Spasitelova vzkříšení

všem přeje

Bohemian Anonymus