Jj. A tak si představte, že je tu dodnes společenství lidí, které se odváží psát svým lídrům do povolávací listiny požadavek, že mají žít příkladným životem. Ti lidé totiž od svých lídrů snesou takovou věc, že jim mluví do jejich životů, kážou. Ale k tomu pak ti lidé chtějí, aby ta závaznost ve slovech se projevovala i v životech kazatelů. A co je to příkladnost? Není nikde definovaná. Mohou ji posuzovat mnozí, presbyteři, členové sboru, i očekávat lidé mimo církev. Proto jakési staršovstvo vážně diskutuje nad tím, jestli ta či ona situace kazatele vůči tomuto obecnému požadavku obstojí.