Tyhle českobratrské zlozvyky, jinak než zlozvyky to nemohu nazvat, kdy v každém i polovážném chválení, oslavování, dokonce i respektování někoho bývá nacházena ďábelská idolatrie, mě asi nikdy nepřestanou rozesmívat. Podobné patologické vzorce vedou některé faráře i k tomu, že u svateb nechtějí ani pořádně mluvit o snoubencích, ale prý jen o Bohu, při pohřbech se nivelizuje zesnulý, aby se prý nezastínila řeč o Bohu a tak. V Čechách se to dodnes svádí na dialektickou teologii.

Proti Nietzscheovi je samozřejmě Dawkins zanedbatelná veličina. Jedná se o biologa, který dosáhl právě v biologii nepopiratelných úspěchů, zřetelně vědu posunul v oblasti rozumění DNA a také evoluci. Ve zralém věku se pak pustil do popularizace náboženských problémů a nepochybně k nim má co říct, i když to méně inteligentní bohoslovci asi dost neradi slyší. Kdyby byli inteligentnější, přijali by, že náboženské a církevní dějiny jsou plné manipulace, zneužívání a hlouposti a že se tu jedná o vážný problém, i v přítomnosti. A pochopili by, že přirozené není věřit, ale naopak nevěřit, tak jako nevěří (a píše) Dawkins. Věření představuje dar milosti Boží, nic přirozeného. Ateista je práv kontextu tohoto světa.

Všiml jsem si, že v českobratrském prostředí vč. mladé generace bohoslovců bývá řešen problém nevěřících vědců velice úsměvně - bagatelizací, posměchem, srovnáváním s komunisty atd. Přihlouplí brejlatí faráři z vesnických sborů machrují na držitele Nobelových cen, kření se a hihňají, že jsou prý vědci úplně blbí a každé malé dítě ví, že je to úplně jinak (srov. svého času památné facebookové utkání Lavický versus Lawrence M. Krauss, v nepřítomnosti druhého), jenom proto, že tito vědci nejdou bohosloví tak docela na ruku. Tím ale přesvědčí tak možná sami sebe, na nikoho jiného to dojem neudělá, ani nemůže.