Já bych si z příběhu JD odnesl toto poučení:
Říká vám někdo o někom třetím něco špatného? Když víte, že to není pravda,
ihned oponujte. Nevíte, jak to je? Zkuste si to nějak ověřit a do té doby to
rozhodně nešiřte dál a ani se dle toho nerozhodujte. Povedlo se vám to
ověřit? I tehdy dobře zvažte, zda je vhodné říkat to dál. Zjistili jste, že
to není pravda? Sdělte to tomu, od koho jste se dezinformaci dozvěděli.
Vidíte, že se někomu děje křivda? Hned se ho zastaňte.
Máte dojem, že se něco dělá špatně? Vhodným způsobem na to upozorněte.
Máte pocit, že máte co říct k nějakému řešenému problému (jste na to
odborník, máte s tím nějakou zkušenost…)? Řekněte to.
Máte pocit, žese něco nedělá? Zamyslete se, jestli tato práce nečeká právě
na vás.
ČCE bude taková, jakou si ji uděláme.
S tím také naprosto souhlasím, to jsou celkem základní pravidla pokojného soužití
ve skupině (např. v našich sborech). Přiznávám, že jsem je už porušil a mrzí ně to.
Tohle by bylo však málo, jako vyznání od bohoslovce, přidává tam dlouhé "svědectví"
vlastního života, skoro úplně bez Boha. Já to tady napsat mohu, protože je to dávno
zveřejněné por každého. Kdyby chtěl, může odpovědět, ostatně byl to on, kdo první
pomlouval moje "amatérské" pojetí humanismu a vykradl co se mu hodilo z mých odstavců
zde na fóru, aby podpořil svoji pomlouvačnou tezi o neutěšeném stavu křesťanstva.
Zajímalo by mně, jestli je tento "teolog" aspoň dobrým domácím knězem své rodiny, když
mu není společenství církve dost dobré.
