Takže antropomorfismus jako fík.

Žárlivost, ať ji hodnotíme jakkoli, nutně vyplývá z naší omezenosti, nedisponováním zdroji, nevšudypřítomnosti, samozřejmě také z malého sebevědomí. Od jakého Boha bych očekával podobné věci, a z toho vyplývající žárlivé zkraty? Leda od Boha, který by nebyl Bohem.

Jako religionista vím, že celá ta žárlivost JHVH bude mít ještě možná nějaké bohatší sémantické pole, že to nejde jen tak odbýt jednou větou. Ale jakoukoli reflexí "Boží žárlivosti u starověkých Hebrejců" by se těžko dalo dojít k myšlence Boha, který by byl dnes přitažlivý pro někoho jiného než pro notorické žárlivce, a to ještě kdoví jestli.