Mám dojem, že zrovna věta "žárlivost k lásce nepatří, žárlivost je špatná" je z nějaké soft-psychologie. Ale je to vůbec pravda už na lidské rovině? (Natožpak abychom to promítali na Boha?) Možná to tak někdo možná a někdo jiný ne. Dovedu si představit, že si leckdo z lidí posteskne: "Ten můj/ta má už mě vůbec nemá rád/ráda, už na mě vůbec nežárlí." A můžete mu/jí vykládat, že tomu má rozumět jako projevu zralé důvěry, když je absence žárlivosti ve skutečnosti často fakt projev lhostejnosti a vyhoření vztahu.