Systematické otázky


Odpověď na příspěvek: Re: Je bible humanistická?

Od: Anonym: Ladislav Cajthaml---.static.bluetone.cz )
Kdy: 24. 02. 2021 07:54
Předmět: Re: Je bible humanistická?

Těžko sterilizovat Ježíšovo působení od židovské kultury (což významně znamená starozákonní kultury, i když Starý zákon v té době nebyl ještě uspořádaný, jen se "tradovaly" jeho spisy a výroky). A židovství v podobě Septuaginty byl přece významný prvek (demograficky, kulturně) v celé Římské říši, tyto texty a podněty se tedy diskutovaly daleko za hranicemi Judska, ve kterém žil Ježíš. Dokonce, jak to tak vypadá, hlavně v té helénistické oblasti. Judea představovala v období Ježíšova působení ekonomicky i myšlenkově takový dost zapadákov, nejvýznamnější osobnosti židovství (i nejvýznamnější a nejbohatší komunity) žily mimo Judsko, srov. Filón Alexandrijský. Ten snad ani hebrejsky a aramejsky neuměl, bohatě mu na jeho hermeneutiku Tóry stačila Septuaginta.
Čili ano, Ježíš má vztah ke starozákonnímu odkazu, diskutuje jeho podněty, používá intertextuální odkazy směrem k němu. Profesionální a akademická hermeneutika se tím musí v nějaké míře zabývat. Jak řečeno, Ježíš působil v nějakém prostředí a s tímto prostředím musel komunikovat jeho řečí, jeho symboly a naracemi. Jazyky, které Ježíš používal ve svém působení kazatele a učitele, jsou podle všeho aramejština, hebrejština i řečtina, dá se říci trilingvně. Tyto judské souvislosti nemá smysl nijak potlačovat.
Jenomže ony jsou pro nežidovského čtenáře nejenom dnešní doby buď dost k ničemu, nebo zdrojem rozpaků, prostě a jednoduše nepřinášejí k Ježíšově zvěsti nic moc zajímavého. Těžce partikulární záležitosti, bez univerzální hodnoty.
Evangelium nějak násilně sterilizovat od hebrejského dědictví samozřejmě nejde. Ale evangelium, které neřeší vztah ke starozákonní tradici nebo ji dokonce neguje, představitelné samozřejmě je. A tyto představy hrály v prvních staletích křesťanské církve značnou roli. Třeba ten Markión, který se opíral o nějakou verzi Lukášova evangelia a Pavlových epištol. (Nejednalo se o žádný nahodilý "výběr" z novozákonního korpusu, ten ještě neexistoval a křesťanské sbory znaly každý zpravidla jen několik málo knih dnešního Nového zákona, některé možná ještě ani v Markiónově době nevznikly.) Knihy Židů (říkejme jim dnes starozákonní) považoval za podobně negativní a neinspirované jako náš trollí spoludiskutující "Desitin Jenda Mrožík" výše. Jeho konceptem byl gnosticismus, odvrat od hmotného světa jako takový a učení o duchovní lásce a svobodě.
Nebo zajímavý koncept Valentinův z druhého století, to je taková Platónem inspirovaná "předkabala", rovněž gnostického typu, o možnosti povznést se skrze Krista k Bohu přes různé eóny z pozemského hnusu.
Nakonec se prosadilo z důvodů, které tu nejde do podrobností vypisovat, syntetické učení Augustina a Jeronýma, kteří starozákonní teologii dějin a spásy rozvinuli a v jistém smyslu také totalizovali výlučnost Starého zákona a jeho agresi. O Ježíšovo autentické učení samo už posléze tolik nešlo, spíše o to, aby "všichni v Tobě jedno byli".

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód