Já tu agresivitu Starého zákona beru potud, že je to svědectví o dávných dobách a dávné civilizaci, ve které život nebyl žádná sranda. ("To víte," řekl pan Huml, "doba ledová je doba ledová!" - Mach a Šebestová) Samozřejmě tam panovaly rudimentárnější vztahy a drsnější boj o přežití individuální i komunitní a ono dávné písemnictví je památkou na tyhle časy. Svým způsobem hrůznou památkou, což říkám i s vědomím, že různé likvidační děje popsané ve Starém zákoně jsou podle mínění archeologie a historie naprosto ahistorické, pouhé surové báje a bajky. Starozákonní války a hubení nepřátelských měst jako klatých evidentně neexistovaly. Archeologie je nejenomže nedokládá, ale naopak dosvědčuje pokojnou koexistenci všemožných vlivů, kenaanejského vedle judského a jiných "pronárodů".

Od ozvučné desky dlužno čekat, že poselství ozvučí, zpřesní - zde ho naopak odcizí. Protože odkazem ke Starému zákonu chceme na dilemata nám dosti nesnadno uchopitelné kultury Ježíšovy doby odpovědět jakýmsi dialogem s kulturou ještě starší, ještě odlehlejší a ještě nepochopitelnější. Takto se to logicky nemůže příliš podařit. Postup "starozákonní časy byly kruté a drsné, Ježíš je pak suspendoval svou laskavostí" nezafunguje pro toho, kdo obývá časy docela jiné, poněkud změkčilejší, humánnější. :-)