Evangelium dle AW: Marek zná jen příběh o prázdném hrobu, kde přišly tři ženy a našly jen anděla a pak nikomu nic neřekly, protože se bály - (Marek není pochopitelně žádný očitý svědek Ježíšova působení, napsal evangelium několik desetiletí po Ježíšově smrti.) A potom se pustil Lukáš do vlastní investigace a našel cestující do Emauz a pak dvanáct apoštolů, se kterými se Ježíš potkal a jedl s nimi rybu. A Matouš zase šel do vlastního zjišťování a povedlo se mu vypátrat vojáky a židovskou veleradu, která ututlala vzkříšení? A podle Matoušova zjištění se to závěrečné setkání Ježíše odehrálo v severní Galileji a ne v Betanii za Jeruzalémem, jak zjistil Lukáš? A Jan si ke stáru vzpomněl, že Tomáš nevěřil a pak strkal prsty do ran a posléze uvěřil? - Opravdu chcete, aby kdokoli se smyslem pro vizualitu přistoupil na podobnou logiku nabalování rozporných zvěstí a dohadů na sebe, aby výsledkem byla nějaká konkordance?

Ale vůbec se nežinýrujte a připusťte, že podobné logické trhliny a nesrovnalosti se nacházejí jak v evangelickém líčení o Ježíšově učení, o jeho narození, stejně jako v problematice Pavlova nevědění či nezájmu o biografii a učení Ježíšovo. Stejně jako v konzistenci jeho vlastního legendárního líčení vzkříšení a svědků vzkříšení z 1. Listu Korintským 15, které zná ovšem zjevně také z doslechu.

Atd. Týden vás rozhodně těmito poměrně jednoduchými vztahy nudit nehodlám, ani sebe ne.