Názor jen můj. Zkusím jít po rovině prožitkové. Nebude to v souladu s dogmatikou.

- V dnešní době máme vůbec problém brát na sebe závazky a zodpovědnost (a někam patřit, to s tím souvisí).

- Křest je výrazem vděčnosti - pokud jsem si prožil, že žiju z Boží síly a moci a milosti. Tak na to Bohu odpovídám tím, že se k němu přiznávám ve křtu. Přiznání k církvi je až důsledkem. Bez přetlaku vděčnosti nemá křest smysl. - To, jak váš kamarád přistupuje teď, je obdoba toho, jak Ježíš stoloval s těmi, kteří asi ve velké většině pokřtěni nebyli.

- A prožitkově o večeři Páně: co by váš kamarád řekl, že prožívá při přistupování? Proč je pro něj přitažllivé?