Dobrý den,
již nějakou dobu se potýkám s jedním dilematem.
Se svým kamarádem pravidelně přistupuji k Večeři Páně. Nepocházím z církevně založené rodiny, cestu jsem si musela vyšlapat sama. Moje první VP proběhla poněkud nestandardně, na bohoslužbu mě tenkrát nějak "zavál vítr" (ještě ke všemu to bylo v katolickém kostele!, tolik lidí na podzimní školce mládeže by se k nám na faru nevešlo :-)), a protože jsem nebyla pokřtěná, styděla jsem se a neviděla jsem příliš do zákulisí
ČCE, nechtěla jsem se účastnit. Tenkrát mě on přesvědčil, že tam mám své místo a že on také není pokřtěný. Byl to silný zážitek.
Dlouho a pečlivě jsem rozmýšlela, kde se nechat pokřtít -
ČCE to vyhrála. S tím jsem také vždy k VP přistupovala - že je to jenom otázka času, že mi nic nebrání, že s tím otevřeně počítám.
Náš farář se se mnou a oním kamarádem bavil o svátostech v
ČCE, vše s námi probral, uvedl nás do historie, ukázal provázanost křtu a VP. Kamarád připustil, "že by to šlo", dál se však o tom se mnou a nikým nechtěl příliš bavit. Má ideologický problém s tím, "někam patřit", že když se nechá pokřtít u
ČCE (kam běžně chodí na bohoslužby), bude oficiálně evangelík a bude muset dodržovat "seznam typických věcí pro evangelíky", což nechce. Jeho rodiče byli v minulosti Svědkové Jehovovi, nyní adventisté sedmého dne. Na evangelické bohoslužby začal chodit díky mně, předtím tak nečinil.
Jsem již 14 dní pokřtěná (je to super), on otevřeně prohlašuje, že se pokřtít nechce, že je to příliš "církevní". S VP však z nějakých důvodů nemá problém.
Jak se k tomu postavit? Je tohle správné jednání? Moje svědomí by to neuneslo, připadala bych si jako parazit u stolu Páně (a to jsem mu také taktně naznačila). Má právo farář odmítnout vysloužit VP někomu takovému? Jak moc otevřené společenství je kruh VP?
Děkuji za názory.
