Já bych se ke "svatému" rozhořčení pana Deštenského na Luthera rozhodně nepřipojil. Omezil bych se zde jen na některá jeho tvrzení, v článku uvedená:

Citát: "On přestal být jejich Bohem." (první odstavec)

Že Židé uctívají Hospodina, je notoricky známo. Avšak zda je to vůbec možné i po Spasitelově smrti na kříži, je ovšem otázka:

J. 5:23 "Aby všickni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal." (SP)

1Kor. 16:22 "Kdo nemá rád Pána, ať je proklet!"(Marana tha)! (SP)

2J. 1:9 " . . .kdo zůstává v učení Kristově, má Otce i Syna." (SP)

1J. 2:22,23 "Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš ke Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna. Každý, kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce." (SP)

Z toho jasně vyplývá, že judaisté nejsouce v učení Kristově se modlí k Otci, naprosto rozdílnému od Otce křesťanů. Ke komu se tedy modlí, je (aspoň pro mě) záhadou.

Citát: "Tento traktát hněvu je důkazem, že jsou Židé Bohem odmítnuti" (první odstavec)

Tento výrok nepokládám za přesný, neboť vzbuzuje dojem, že jsou Židé Bohem odmítnuti DEFINITIVNĚ, což není pravda.

Mt. 23:29-36 "Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože stavíte náhrobky prorokům a zdobíte pomníky spravedlivých (30) a říkáte: Kdybychom žili ve dnech svých otců, neměli bychom s nimi na prolévání krve proroků podíl. (31) Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří proroky zavraždili. (32) I vy naplňte míru svých otců! (33) Hadi, plemeno zmijí! Jak uniknete trestu Gehenny? (34) Hle, proto já k vám posílám proroky a moudré muže i učitele Zákona; některé z nich zabijete, a ukřižujete, některé budete bičovat ve svých synagógách a pronásledovat od města k městu, (35) aby na vás padla všechna spravedlivá krev vylévaná na zemi, od krve Ábela až po krev Zachariáše, syna Barachiášova, kterého jste zavraždili mezi svatyní a oltářem. (36) Amen, pravím vám, to všechno přijde na toto pokolení." (SP)

Následky zavraždění proroků i Spasitele přesahují 3 i 4 pokolení!!! Jinými slovy, pro tyto činy omezení 2M. 20:5 neplatí!!!

Vinu Židů potvrzuje i apoštol Petr:

Sk. 2:23 "tohoto muže, vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího, jste skrze ruce bezbožníků přibili na kříž a odstranili." (SP)

Sk. 2:36 "Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví, že Bůh učinil toho Ježíše, kteréhož jste vy ukřižovali, i Pánem i Mesiášem." (SP)

Vina Židů je tedy nepochybná. Ztroskotal i jejich pokus zbavit se viny za smrt Spasitelovu tím, že Ho "předají k potrestání světskému rameni."

J. 18:31 "Pilát jim řekl: Vezměte si ho a suďte podle svého zákona. Židé mu řekli: My nesmíme nikoho usmrtit." (SP)

Je zvláštní, že Pilát, ač pohan, nenalezl na Spasiteli vinu:

J. 18:38 "A když to pověděl, vyšel opět k Židům a řekl jim: Já na něm žádnou vinu nenalézám."

Pilát se ze všech sil snažil Spasitele zachránit. Hledal řešení:

J. 18:39 "Je u vás zvykem, že vám o velikonocích propouštím jednoho vězně. Chcete tedy, abych vám propustil krále Židů?"

Dav si vybírá Barabáše:

J. 18:40 "Znovu zvolali: Toho ne, ale Barabáše! Ten Barabáš byl lupič." (SP)

A Pilát se dále ptá, co má učinit s Ježíšem. Krvelačný dav se domáhá Spasitelovy smrti:

Mt. 27:22 "Pilát jim řekl: Co tedy mám udělat s Ježíšem, zvaným Kristus? Všichni /mu/ řekli: Ať je ukřižován!" (SP)

Přesto se Pilát ukřižovat Spasitele zdráhá, ale krvelačný dav, dirigován kněžími, přitiskl Piláta ke zdi:

J. 19:12 "Od této chvíle ho Pilát usiloval propustit. Židé však křičeli: Propustíš-li ho, nejsi přítelem císaře; každý, kdo se vydává za krále, se protiví císaři!" (SP)

Tomuto tlaku Pilát ustoupil, zřejmě z obavy, aby nebyl císařem obviněn z vyvolání event. nepokojů. Proto ustupuje, nicméně Spasitel mu říká:

J. 19:11 "Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší hřích." (SP)

Pilát si myje ruce a prohlašuje, že za Spasitelovu smrt nenese odpovědnost. (Mt. 27:24).

Fanatický dav, pak na sebe přivolal Boží trest dědičně:

Mt. 27:25 "A všechen lid na to řekl: Jeho krev na nás a na naše děti!" (SP)

Zavržení Knížete pokoje (Iz. 9:5 SP) pak znamená, že se Židé pokoje zbavili, a to až do druhého Spasitelova příchodu, kdy Ho opět přijmou (Zach. 12:10).

Je zvláštní, že Spasitele probodl římský voják, ale Písmo (Zach. 12:10 níže) tento čin přičítá Židům:

J. 19:34 "ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok; a ihned vyšla krev a voda." (SP)

Zach. 12:10 "Vyleji na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma ducha milosti a úpěnlivých proseb. Pohledí na mě, toho, kterého probodli, a budou ho oplakávat jako se kvílí nad jedináčkem, budou nad ním hořce naříkat, jako se naříká nad prvorozeným." (SP).

Tento výrok pak znamená, že se vina Židů za Spasitelovu smrt přenáší z pokolení na pokolení; vina otců se přenáší na syny; tuto vinu z nich sejme ze své NEKONEČNÉ MILOSTI SPASITEL - ti kteří Spasiteli ublížili budou při Jeho druhém příchodu již dlouho v pekle!

A pak se Židé stanou Kristovými misionáři:

Zach. 8:23 "Toto praví Hospodin zástupů: V oněch dnech se stane, že deset mužů z národů všech jazyků se chytí, ano, chytnou se Judejce za cíp roucha a řeknou: Půjdeme s vámi, protože jsme slyšeli, že je s vámi Bůh." (SP)

Zach. 8:13 "I stane se, že jako jste byli mezi národy kletbou, dome judský a dome izraelský, tak vás zachráním a budete požehnáním. Nebojte se, posilňte své ruce." (SP)

Ač je vina Židů na smrti Spasitelově nepochybná, nám nepřísluší jakýkoli soud, protože:

J. 5:22 "Vždyť Otec ani nikoho nesoudí, ale všechen soud svěřil Synu."

Na Izrael má Bůh přísnější metr. Přesto Bůh nikomu nestraní: Židy sice přísněji trestá - ale i odměňuje (Ř. 2:9-11; Sk. 10:34). Boží nestrannost lze vidět mi z toho, že Bůh dal Amorejským 40-letou lhůtu, během níž Izrael bloudil po poušti, stejnou lhůtu dal Izraeli od ukřižování Spasitele v r. 30 do vyvrácení Jeruzaléma císařem Titem v r. 70. Bohužel město nepoznalo čas navštívení svého (Mt. 23:37; Lk. 19:44). My tedy můžeme (a někdy i musíme) konstatovat jisté skutečnosti - ale to je tak asi všechno! Máme být šiřiteli pokoje (Mt. 5:9), zvěstovatelé pokoje (Sk. 10:36), jsme povoláni ku pokoji (1Kor. 7:15).

SUMÁRNĚ: NÁŠ POSTOJ K ŽIDŮM A K IZRAELI BY TEDY MĚL BÝT BIBLICKY VYVÁŽENÝ.

Z traktátu je zřejmé, že Luthera pobouřil Talmud.Když jsem ho kdysi studoval, tak mě pobouřil také. Proto jsem se k němu blíže nevyjadřoval z obavy, abych nevyvolal nějaké negativní emoce. Ale nechme Talmud stranou a podívejme se na to, jak na našeho Spasitele nahlíží rabín, pan Karol Sidon:

KAPITOLA 26

EVANGELIUM PODLE MNE

"Dětství Ježíšovo bylo, jak se mi zdá osudně poznamenáno jeho vztahem k matce. Jak jsem už řekl, vedl se mezi Židy a křesťany nejvášnivější spor o okolnosti Ježíšova narození. Židé tvrdili, že jeho matka dítě počala v nemanželském styku. S kým opravdu Ježíše měla, na to neodpovídá ani Talmud, ani Kelsus, ba ani evangelia, ale pravděpodobně za jeho otce pokládali tesaře Josefa. "Pocházejí z knížat a pánů," čteme v talmudském traktátu Sanhedrin (106a), a "kurví se s nějakým tesařem."

***

"Když už jsme u této otázky, nesmíme však zapomínat na to, že rodokmeny v Matoušově a Lukášově evangeliu, ač jinak odlišné, odvozují Ježíšovu příslušnost ke kmeni Davidovu nikoliv přes Marii, nýbrž přes Josefa." Str. 107,108

Můj komentář k problému: http://ksschsmilovice.cz/download/Rozdilne_rodopisy_Jezise_Krista.pdf [ksschsmilovice.cz]

***

"Matoušovo a Lukášovo evangelium kromě toho tvrdí, že byl synem panny. V Lukášovi anděl zvěstuje Marii narození dítěte slovy: "Duch svatý přijde k tobě, moc nejvyššího tě zastíní" (I,35). Tato víra je odvozena i Izaiášova proroctví o zázraku, znamení, které udělá Pán, když panna počne a porodí Syna. Zastánci teorie mýtu z toho samozřejmě vyvozují závěr, že legenda tu byla dřív než Ježíš a že Ježíš vůbec nemusil existovat, aby vstoupila do evangelií. Historičnost Ježíšovu ovšem potvrzuje všechno, co jsem dosud napsal, zvláště v prvních kapitolách této knihy, a navíc svědectví Kelsovo a Tacitovo (Anály. XV,44). V tomto ohledu - totiž v otázce okolností početí - se mi zdá nejzávažnější tvrzení Židů, že se Ježíš narodil z cizoložství. Shoduje se vlastně s křesťanskou tradicí v tom, že byl synem někoho jiného než Mariina právoplatného manžela." Str. 108

***

"Pro Ježíše ale okolnosti jeho početí a narození zdaleka nebyly příznivé. Velmi záhy se nutně dověděl, jak přišel ba svět a těžko se smiřoval s tím, co mu předhazovali jeho starší chlapci a nakonec i jeho bratři, od nichž se lišil právě tím, co učinilo šťastnými jeho rodiče. Byl "dítě cizoložství" , byl bastard." Že si Josef vzal Marii za ženu, nic na Ježíšově "Kainově znamení" nezměnilo. Byl jiný, byl donucen být jiný. Nesl tedy v sobě jednak pýchu na příslušnost k Davidovu rodu, stejně ovšem jako sourozenci, ale vedle toho i hanbu, pocit méněcennosti. Čím citlivější byl však na "hanbu", tím více se utíkal k naději v určenost syna Davidova. Kdyby možná neměl tu příležitost, zhroutil by se, zatrpkl navždy a nic kloudného by z něho nebylo. Davidovské předurčení mu tak bylo hnacím motorem sebevědomí a pobídkou překlenout prokletí velkými skutky a jimi dodat váhy svému životu." Str. 109,110

Pramen: Karol Sidon, Evangelium podle Josefa Flavia, vydala Mladá fronta jako svou 5350. publikaci, vydání 1. Praha 1991, 208 stran. Dostupné v univerzitní a městské knihovně, oblastních knihovnách, snad ještě i v antikvariátech.

Je zvláštní, že když pan Sidon hovoří o našem Spasiteli, nepoužije emotivně neutrálního výrazu, jako např. "nemanželský syn" - ale dehonestujícího výrazu "bastard" - věřím tomu že má (a podle mého soudu nejen on), našeho Spasitele v nenávisti. Bastard viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Levobo%C4%8Dek

Na závěr básnická otázka: Může tyto výroky páně rabínovy, snést křesťan s klidnou myslí??? ab&ac