Omlouvám se za svoji poněkud opožděnou reakci na Váš dotaz, ale měl jsem teď dost zařizování. Myslím, že už to mám řečené jinde, jak si to představuji. V podstatě jde o dva kroky:

1) Překonání předsudků vůči novým médiím, nebo vůbec vůči veřejnému vystupování - stále je patrné, že zejména mnoho duchovních Vaší církve považuje veřejné vystupování, zejména na internetu a v diskuzích za cosi nechutného.

2) Hledat lidi schopné a povolané věnovat se péči o tento prostor. Lidi, kteří by publikovali, vedli rozhovory, odpovídali na (slušné a zdvořilé samozřejmě) dotazy … Pře pár lety jsem musel v Praze vézt příbuzného do nemocnice v Motole - zaujala mě tam tzv. "Zóna ticha" = nemocniční kaple (proč ta litota?). Byli tam jmenovaní i duchovní za různé církve - Kužel, Bartošek a Zemánková za Vaší, ale nikdo z pacientů, ani tchán, je tam nikdy neviděli. Ale jiní faráři třeba pečují o církevní tisk. Tak podobně cíleně a s přesvědčením vzít i internet, jako příležitost a výzvu.