Dovolím si k vaší diskusi nabídnout můj osobní fakultativní názor z docela jiné perspektivy. Oproti vaší metodě z detailu (verše) posuzovat celek (Pavlovo učení) si dovolím obrátit perspektivu a z celkového zaměření Pavlova učení a osobnosti interpretovat detail (tento verš). K Pavlově a "jeho evangeliu" už jsem se tady vyjádřil v Glose k Pavlovi a v Dodatku k této glose v diskusi s Anonym:Jirka, takže to prosím považujte za jakési pokračování k těmto příspěvkům.

Jistě, že rozhodující autoritou je pro nás vždy Písmo. V případě Pavla, jeho učení máme zachováno v jeho dopisech (epištolách) psaných za jistým účelem a do určité situace v "jeho sborech". Jsou součástí kánonu Nového zákona na základě rozhodnutí lidí určité doby, tedy mluvíme o nich také jako o "Písmu" a přikládáme jim tutéž autoritu. Problém je ale v tom že celé Pavlovo učení je právě založeno na tom že on sám Písmo_Zákon nepovažuje za rozhodující, svévolně je ruší a prohlašuje za neplatné, a za "nové Písmo" autoritativně prosazuje jen a jen své nové učení a praktiky. Tím neguje i samotného Ježíše, který přišel aby "nebylo vypuštěno jediné písmenko ze Zákona"… "nepřišel Zákon zrušit, ale naplnit". Pavel se na svou obranu odvolává na Zákon jen v případech kdy se mu to hodí v jeho argumentaci, zatímco ve valné většině ho neguje jako neplatný ve svých listech. Takže v případě Pavla se dostáváme do velmi komplikované situace v tom co a koho budeme považovat za rozhodující autoritu Písma.

My mluvíme o křesťanském učení jako o učení (všech) apoštolů, ve skutečnosti je to učení založené jen na jednom apoštolovi, na Pavlovi. Pavel se postupně zbavil všech ostatních apoštolů, nebo ho sami opustili když nemohli souhlasit s jeho učením a praktikami a vysloužili si tím jeho nepřátelství, zatratil je. Kromě jedné "obecné" epištoly Jakuba, Judy a dvou Petrových listů nemáme v Novém zákonu prakticky nic, co by nám přiblížilo formu evangelia a učení všech ostatních apoštolů. Jen z Pavlových reakcí a negování jejich formy evangelia, podle toho co proti nim obhajuje, můžeme usoudit co bylo obsahem jejich učení. Tedy to že na Ježíšovu oběť na kříži Bůh odpověděl nejen tím že Ježíše vzkřísil, ale nastolil i království Boží tady na této zemi. Nestalo se tak nějakou jednorázovou apokalyptickou událostí, ale tak jak je hlásal Ježíš, tedy jako nenápadné "zrno hořčičné které teprve bylo zasazeno ale časem vyroste", proto i jejich epištoly vyzývají hlavně k trpělivosti. Podle nich v Ježíšovi přišel očekávaný Mesiáš, Království Boží se právě narodilo, je v plenkách a zatím bezmocné, ale časem zesílí do plné moci. Učení o zmrtvýchvstání jim nebylo vlastní.

Pavel ve svém opozičním helenistickém spekulativním učení, listech, učí o jakémsi teprve budoucím duchovním království Božím, duchovním těle atd.atd. Centrálním bodem je jeho farizejské učení o zmrtvýchvstání. Vyspekuloval si k tomu učení o "druhém příchodu" který teprve nám to všechno přinese. Paradoxně tím vlastně zpochybňuje že Ježíš byl tím "pravým Mesiášem", protože království Boží ještě nenastalo, a musíme počkat na jeho druhý příchod (blíže nespecifikuje co by měl Ježíš vlastně ještě udělat) kdy tento druhý, nějak opravený, mesiášský akt teprve bude Bohem přijat jako důvod k nastolení království Božího.

Souhlasím tedy s kazatelem Wranou že praktika křtu za mrtvé je důsledkem Pavlova učení o zmrtvýchvstání. Celá zmíněná kapitola 1Kor 15 je obhajobou této praktiky, včetně verše 1Kor 15:29. Rozhodující není JAK to řekl (oni & já atp.) ale to, PROČ to říká. Pavel zašel ve svém učení často hodně daleko, takže i Církev, vlastně postavená na jeho učení, musela od takových neobhajitelných výstřelků upustit. Pavel nebyl srozumitelný ani svým současníkům viz. 2Petr 3:15-16.

Skutky apoštolů jsou sepsány druhem a "učedníkem" Pavla aby ho v nich Lukáš oslavil jako jedině pravého apoštola (od kapitoly 15 už je vše jen o Pavlovi), jen v prvních kapitolách máme velmi skromné zprávy o vývoji a událostech v jeruzalémském sboru až do příchodu Pavla. Ale vývoj situace v jeruzalémském sboru před a po příchodu Pavla je na samostatné rozsáhlé téma.