Jirka napsal(a):
To je dobře, že milujete pravý zdroj, pak jste v bezpečí, miluje-li kdo
Pravdu, tak sám Otec se o něj postará.
Rozdíly jsou někdy potřeba znát, ale musíme být opatrní, aby jsme se nestali
hledači rozdílů místo hledačů Pravdy. Já tomu jeden čas podlehl a není to
vůbec bezpečné. Bezpečnější je hledat Pravdu a co je s Ní v rozporu je ten
hledaný rozdíl. Jinak rozdíly je dobré znát i pokud svědčíme náboženskému
člověku, ale tam je, podle mne, zase bezpečnější mu zvěstovat Pravdu, než
zvěstovat rozdíly. Pro mne je dobré je znát, ale raději s takovými lidmi
hovořím o Pravdě.
A poslední poznámka, pokud budete znát rozdíl třeba v učení
ČCE a
ŘKC, tak
vlastně nemusíte vůbec znát Pravdu, o kterou přeci jde. Pán s vámi Jirka
To ovšem není víra ale pragmatismus oblečený do "duchovního" šatu, slovníku. Víra prezentována jako ta nejlepší životní pojistka, nejen v životě ale i pohodlíčko navěky po smrti, u té nejlepší pojišťovací společnosti a ještě k tomu zcela zdarma. Problém nastane když pojištěnec se cítí podveden protože se mu v životě moc nevede, jeho milovaní umírají, byznys mu zkrachoval a přišel o všechno atp., zjistí že to vůbec není "bezpečné". Samozřejmě hned takovou pojistku nejen zruší, ale místo "uvěření" začne nenávidět.
Krátce k tomu co už jsem tady naznačil: Víra nestojí na tom že by nám zajišťovala nějakou zvláštní přízeň Boha, nějakou "zajištěnost", ale stojí na tom, že Bůh s námi ve svém pokračujícím a stále probíhajícím stvoření (stvoření není jednorázová akce a pak už se nic neděje) počítá, že se na nás spoléhá že svůj život nepromarníme a budeme mu v tom "ku pomoci". A to znamená riskovat absolutně všechno a neklást si podmínky, nekalkulovat "co mi to vynese".
Předpokladem víry je uvědomit si že když už z milionu spermií byla vybrána ta kterou jsem teď JÁ mně váže závazkem že ji nepromarním. Že vždy budu mít na mysli a jistým způsobem reflektovat, v pokoře si uvědomit že možná z jiné by potenciálně mohl být lepší člověk než jsem já, tedy snažit se dostát tomuto daru života a nezmarnit tuto příležitost mi jakýmsi zázrakem danou. Že nebudu žít jako "prase" a budu schopen se každé ráno při čistění zubů podívat sobě samému do očí, sobě se nedá lhát, a říci si "dostál jsem této důvěry". A nedožadovat se dalších laskavostí a privilegií ale ptát se Boha co po mně chce abych tento den udělal.
