Jsem rád že mohu být někomu prospěšný a podělit se zdarma o to, k čemu jsem se musel pracně prokousat… :-) Přiznám se, že jsem měl nedůvěru k vaší motivaci, agendě, proč jste toto vlákno začal. Přeskakoval jste z jednoho "problému" na druhý, z jedné víry a vyznání na jinou atd.atd.atd…..

Ale hodně jste se věnoval otázkám křtu a tak vám mohu i v tomto směru nabídnout čeho jsem se dobral. Opět to není kritika věrouky, pro kterou je zdrojem Pavlovo učení, či snaha o její změnu, je to prosté "konstatování" bez agendy, podělení se.

Z pozice církevního učení je křest svátostí iniciace přijetí do společenství, ale v novozákonních textech evangelií je Ježíšův postoj ke křtu poněkud jiný. Janovo evangelium sice výslovně uvádí, že Ježíš sám křtil, ale hned dále považuje za nutné ujistit, že Ježíš nekřtil 32. Křest nebyl patentem ani Jana Křtitele, byla to praktika Hilelovy školy. Křest Jana Křtitele byl očistou pro přicházející Království Boží, takže i křest ať už Ježíšem samým či jeho apoštolů nemohl mít jiný obsah. Možná, že právě proto aby nebyl identifikován s Janem Křtitelem, Ježíš od této praktiky upustil a pravděpodobně apoštolové také. Ke křtění jsou vyzýváni apoštolové v pozdějších dodatcích až po vzkříšení 33 a to ve „jméno Otce i Syna i Ducha svatého. Je zajímavé, že tuto výzvu nemá Lukáš, přestože v jeho Skutcích je pak křest běžnou praktikou, ovšem pozdější křest tak jak jej praktikoval Pavel, křest vyznání Ježíše jako Mesiáše. Ale v textech není nikde zmíněno kdo a jestli vůbec, pokřtil samotné apoštoly. Jestli Ježíš sám ve smyslu svého evangelia, tj. pro přicházející Království Boží, což je vyloučeno v textu (viz.pozn.32), nebo Jan Křtitel ve stejném smyslu, jehož křest je však Pavlem považován za nedostatečný 34 . Až do Pavla se o křtu v NZ mlčí takže se dá předpokládad že se v prvotních sborech nepraktikoval. Samozřejmě že “Pavlův křest”, křest vyznání Ježíše jako Mesiáše, ani pro apoštoly časově nepřicházel v úvahu, Pavel byl ještě Saulem, a stejně by nebyl jimi uznán za autoritu k tomu způsobilou. Původní apoštolové měli k Pavlovi, jeho evangeliu 35 a praktikám zásadní výhrady, stejně jako prvotní jeruzalémský sbor.

[32] srvn Joh 3:22 a Joh 4:1-2

[33] Mat 28:19; Mar 16:15-16 ve v.15 “evangelium” se ovšem rozumí „evangelium“ (dobrá zpráva) o přicházejícím Království Božím, které hlásal Ježíš sám, tedy stejný smysl křtu jako Jan Křtitel. Tyto „univerzalistické“ (celý svět, národy) epizody jsou biblickou kritikou považovány za pozdější dodatky.

[34] srvn. Act 18:25

[35] srvn. Rom 16:25, 1Cor 15:1 atp.