Otázky zvenčí

Co jste kdy chtěli vědět o křesťanství a evangelících a báli jste se zeptat...

Odpověď na příspěvek: Re: Večeře Páně

Od: Anonym: Jirka <> ( 120.21.25.--- )
Kdy: 04. 02. 2016 04:12
Předmět: Re: Večeře Páně

Kazatel ČCE Aleš Wrana napsal(a):
 … a tady vám můžu dopovědět, že mnoho křesťanů má prostě silné osobní  prožitky spojené s přijímáním Večeře Páně. A rozumíme tomu tak, že Ježíš  toto slavení ustanovil (a požaduje). Řekl: "To čiňte na mou  památku." Přičemž "památka" už od hebrejských kořenů tady  znamená "zpřítomnění", tedy něco silnějšího než připomínání si. -  Váš výklad o pouhém světle je sugestivní, leč křesťanství v sobě holt má i  nepomínutelný důraz na tělesnost, na skutečnou oběť krve v reálném pozemském  dění. A to, co popisujete vy, nazývá asi gnosticismem (omlouvám se, nechci  nálepkovat), s kterým se hádá už od počátku své historie.
Jančo, vidím že máte plné ruce práce s Jakobem - Jacobem, tuším jeho motivaci, ale přece jen bych měl pár připomínek k tomu co je skutečně založeno na biblickém textu a co je ovlivněno církevní tradicí a učení starých církevních …. atd. Tedy jestli Ježíš toto slavení skutečně ustanovil, jestli kalich representuje krev Ježíšovu atd. atd. Dovolil jsem si to zpřehlednit v malém exkurzu. Nemám copyright na "pravdu" takže je všechno fakultativní, ale snažím se být poctivý v tom, k čemu jsem se za léta dobral.
TEXT. Večeře Páně tak jak je interpretována v učení „starých církevních otců“ je zavádějící, helenistickou abstraktní spekulací převedena na tajemné mysterium. Naštěstí problém kolem transsubstance byl pro Komenského, „otce“ evangelíků, zásadní a nekompromisní. Evangelíci přeci nejí tělo 186 a nepijí krev 187 Ježíšovu, ale Večeře Páně je „činěna na jeho památku“, připomínají si v ní, zpřítomňují si ve své mysli teď a tady, jeho sebeobětování na kříži 188. Církevní otcové ignorovali fakt že Ježíš byl židem i Židem, jeho náboženstvím byl judaismus, pravověrný „Hebrej“, vše co vykonal a podstoupil u činil podle Písem (tj. starozákonních, které někteří církevní otcové chtěli dokonce vyloučit z bible ) svého náboženství aby otevřel možnost příchodu Království Božího a Nové smlouvy pro Bohem vyvolený lid. Jíst lidské tělo a pít krev je něco absolutně nepředstavitelného pro Žida, postě tabu, a Ježíš to v tomto smyslu tedy vyslovit nemohl. Markova chudší znalost řečtiny asi ovlivnila záznam v jeho a v Matoušově evangeliu. Termín "smlouva v krvi" je termínem z Exo 24:8 srvn. Jer 31:31, tedy „naplněním Písma“. Termínem pro očekávanou Novou smlouvu pro Izrael, shodně s textem Lukášova evangelia 189. Je až překvapující že tzv. nejduchovnější evangelium Janovo vůbec tuto Večeři Páně, což je v principu mesiášský hod, nezmiňuje. Nepochopitelné už jen proto jaký spirituální obsah a stěžejní význam svaté přijímání v církvích má. Byl by to ideální materiál pro až gnostické formulace Janova evangelia. V době sepsání měl jistě už k dispozici tyto starší prameny…. Když budeme striktní v interpretaci textu evangelií, pak ji „vysluhuje“ vlastně jen přítomným apoštolům 190., Strukturou nedpovídá pesachové večeři ale tzv. Mesiášskému hodu. Proto nemáme žádnou zprávu že by někdy tuto Večeři Páně někdo z apoštolů opakoval, protože jejich Mesášem je již Ježíš a zpochybňovali by tím jeho jedinečný nárok na mesiášskou hodnost. V Matoušově a Markově evangeliu k opakování ani vyzváni nejsou. V Lukášově jsou vyzváni jen k „lámání chleba“. Potvrzuje to i fakt, že v prvotních sborech je praktikováno pouze"lámání chleba" 191. Protože v této oblasti je chleba ve formě placky, neukusuje se ale ulamuje, nebyl to tedy žádný exkluzívní obřad. Připomínali si Ježíšovu oběť prakticky při každém jídle kdy jedli chléb vezdejší a při každé modlitbě, tedy několikrát za den. Teprve později Pavel, pravý Hebrej z Hebrejů s farizejským vychováním (změnil sice obsah-své přesvědčení, ale ne formu-metodu), přidává k lámání chleba i kalich a povýší tuto každodenní praktiku na rituální obřad 192. To původní apoštolové a jeruzalémský sbor nemohli schvalovat, stejně jako mnoho jeho reformátorských praktik. Pavel také přidává k Ježíšovým slovům své vlastní dodatky, zpřísňuje svou formu obřadu Večeře Páně zákonickými předpisy v 1Cor 11:28-29. Z praktického hlediska asi proto, aby ve svých sborech z tohoto obřadu vyloučil ty, kteří by se přišli jenom najíst a napít, aby se jeho Večeře Páně nezměnila v pouhou pitku a žranici.
[186] Výraz „tělo“ v nám zachovaných textech v řečtině „sóma“ je velmi problematický. V tomto našem smyslu je Ježíš v jeho jazyce, a jazyce apoštolů, pronést nemohl. Hebrejština (aramejština) nemá slovo pro „tělo“ v tomto smyslu, nejblíže by mohlo být gúfá či gevijjá, nebo pégér což ve všech případech znamená tělo bez života, mrtvolu. Nejspíše použil slovo bášár, „celý“ živoucí člověk ,tj. maso, kosti, krev ale i jeho „duše“. Judaismus nezná helenistický spekulativní dualismus těla a duše. Blíže by tedy bylo řecké sarx. Překvapivě i Pavel, který se svou znalostí obou jazyků si to musel uvědomit, v 1Cor 11:24 použil pro své „Řeky“, židy Helenisty žijící po generace v řecké kultuře a dualistickém myšlení (na rozdíl od jeho termínu „Židé“ tj. ortodoxní Hebrejové), také termín sóma.
[187] viz. poznámka 189 níže
[188] 1Cor 11: 26
[189] Luk 22:20 důraz je ovšem kladen na Nová smlouva, s důkazem proč takže tedy tento kalich nereprezentuje krev Ježíšovu ale Novou smlouvu která se zpečeťuje obětovanou krví, viz. „stará smlouva“ v Exo 24:8
[190] Luk 22:19 nn. srvn. 1Cor 11: 23-26
[191] Act 2:42
[192] 1Cor 10:16
Dodatek. Ze zkušenosti s (z) CČE si pamatuji že ti skuteční věřící často těžce (a hlavně tiše) nesli to, jak je jejich církev_sbor „skoupá“ na vysluhování Večeře Páně. Netrpím reformátorským komplexem, nekritizuji a jak jsem řekl nemám copyright na pravdu, ale nestálo by za to promyslet zakončit každou bohoslužbu tím prostým „lámáním chleba“ v tom smyslu, jak to praktikovaly prvotní sbory (viz. výše). Když se sbor vyznavačů Ježíše Mesiáše sejde aby vyslechl slovo Boží, proč by si neměl lámáním chleba také připomenout i jeho oběť ? Není ve věroučném smyslu „svátost“, na tradiční věrouce není třeba měnit písmenko, takže je to nakonec i v pravomoci nejen faráře, ale i laika. A z vlastní zkušenosti také vím jaký pozitivní dopad by to mělo. Je to jen taková „myšlénka“ , jako externista nemám už vůbec právo do toho co kecat … ale třeba se někdo nad tím zamyslí ve smyslu poslední věty Biblického slovníku k heslu Večeře Páně: „V té míře, v jaké nám to bude dáno, dojde jistě postupně i ke změnám ve způsobu, jímž v-i P. slavíme, aby bratrská pospolitost a radostnost tohoto hodu byla vyjádřena lépe než dnes obvyklým příliš formálním a zhusta příliš pochmurným způsobem.” 

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód