Sleduji v naší diskusi dvě linie. V jedné s spolu rozcházíme v pohledu na obsahy pojmů, které nás spojují. Ve druhé jsme si velmi blízcí a to je určitá forma synkretismu. K vaší závěrečné poznámce mohu doplnit, že je to velmi smutné, ale chápu to, protože jsem měl podobný zážitek ovšem týkal se katolické farnosti. Vaše postoje chápu, nejsem zcela nevědomý ani o katolicismu, ani o reformaci. Přiznám se, že je mi evangelická církev sympatická určitou otevřeností a jak jsem již napsal kalvínská bohoslužba mne neobtěžuje (je v ní určitá míra respektu k jednotlivci a prostor) a otevírá mi prostor k tomu čemu, já říkám communio, což je prosté srdečné setkání s lidmi, kteří věří v boha bible. Katolická bohoslužba mi přijde dosti "bezohledná" k individualitě. Nicméně položil jsem tuto otázku zde na fóru z jisté své osobní zkušenosti. Čas od času mne někdo na evangelické bohoslužbě kontaktuje a automaticky si myslí, že jsem též evangelík, ale to co ti lidé vypouštějí z úst mi připadá jako zcela mimozemská řeč. To naprosté očekávání skutečnosti, že automaticky sdílíme stejné názory mi přijde opravdu absurdní.Také mám dojem, že evangelická církev je něco jako "ponorka". Katolická církev je pak jen větší ponorka. Mnoho řečí o bohu a otevřenosti, ale realita je odlišná.