Přiznám se, že je určitá míra věcí, kterým nerozumím ve Vašich reakcích. Zkusím Vám nastínit onu obtíž na tomto verši: "Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa." (Jan 1:9). Uvedený citát chápu tak, že pro plnohodnotný a ryzí náboženský život není třeba žádného prostřednictví, neboť existuje světlo, které osvěcuje každého člověka a děje se to bez výjimky. Bůh je mi bezprostředně dostupný ve mě samém a tato skutečnost je popisována jako světlo, které přichází do světa. Toto přirovnání mi připomíná prožitek svítání, úsvitu, počátku nového dne. Je to v sobě samém princip naděje. Z tohoto pohledu jistě sama uznáte, že je zcela nesmyslné hledat něco, co je ve mě samém v nějaké církvi, či náboženském hnutí. Pokud do komunity přicházím ve smyslu uvedeného verše, tak tam přináším své vlastní světlo a mohu se tam setkat s tímto světlem v ostatních lidech. Je to velmi osobitý a velmi neformální zážitek. Snad chápete, že takto nahlíženo se dojista nestanu ani svědkem ani evangelíkem, protože něco takového kristovství nevyžaduje. Na druhou stranu nemám důvod zavrhovat ani jedny ani druhé a dokonce se zajímám nicméně ne o dogmatiku ale o osobní zkušenost víry.