Ahoj, chtěl bych znát názor různých členů CČE, zda mohu navštěvovat sbor, když v základních otázkách věřím jinak. Uvedu následující příklady: nevěřím v boha jako trojici, také nevěřím, že je Ježíš syn boží v tomto smyslu, ale že výraz syn boží je de facto starověký titul pro osobu s významnými náboženskými znalostmi a schopnostmi. Řekněme, něco jako dnešní doktorát z teologie. Nevěřím že Ježíš založil církev, ale věřím že se pokoušel obnovit víru Izraele. Jsem přesvědčen, že víra by měla být maximálně neformální a proto se neztotožňuji s náboženskými obřady a nevyznávám ani symbolickou přítomnost Ježíše ve večeři páně. Odmítám slavit Vánoce, Velikonoce a jakékoliv náboženské svátky vůbec (Neděle je každý den). Věřím, že skutečné communio je už ochota sdílet víru s ostatními křesťany. Nesouhlasím s křtem dětí a případě dospělých vyznávám, že stačí toužím-li po tom v srdci. V takovém případě jsem již pokřtěný. Věřím, že každý člověk má přístup k bohu v sobě samém a není nutné žádné prostřednictví. Vnější náboženství vnímám pouze jako laskavou asistenci při tomto osobním kontaktu. Nevyznávám bibli jako absolutní zdroj poznání boha, protože bůh promlouvá stejně i dnes. Věřím, ale že tento text je vhodné studovat a hledat hlavně jeho ducha neboť ten je živoucí. Věřím, že klást důraz na formální náboženství je rizikové, protože to odvádí od podstaty. Přesto že věřím takto rád navštěvuji evangelické bohoslužby, protože kalvínský obřad mne nenutí připojovat se částem liturgie, které nesouzní s mou vlastní vírou. Co na takovou víru říká CČE?