Velice mne těší, že jsme zjistili příčinu nedorozumění. Co se týká mne, osobně pod pojmem Zákon vnímám, jak už víte, desatero Božích přikázání, protože ostatní zákony tj. ceremonie ukazují na příchod Krista, jednoduše skončily.

Uvedená analogie sice zcela triviální není (protože Písmo se blíže nevyjadřuje), ale na základě logické úvahy by ona explanace měla být pravdivá.

V tuto chvíli bych se blíže podíval na ono Petrovo vidění, ohledně "čistého" a "nečistého" masa. Protože k některým závěrům bych došel obdobně, dovolím si překopírovat článek z těchto stránek: http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&;file=article&sid=11883

Cituji: Petr měl vidění. Z nebe sestupovala veliká plachta, v níž byla nejrůznější zvířata, i divoká zvěř, plazi a ptáci. Tu uslyšel hlas, který mu přikázal: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!" Petr s rozhodností odpověděl, že ještě nikdy nejedl nic, co „poskvrňuje" (koinos) a „znečišťuje" (akathartos). Na to mu hlas řekl: „Co Bůh prohlásil za čisté (katharidzó), nepokládej za nečisté (koinoó)." Tato scéna se opakovala třikrát (viz Sk 10,9-16).

Petr okamžitě nepochopil, co toto vidění znamená. Čteme, že o tom „úporně přemýšlel". Proč se Petr zdráhal jíst „čistá zvířata" z plachty? V čem byl pro něj kámen úrazu? Abychom pochopili jeho problém, je třeba se podívat do originálního řeckého textu, protože překlady často nevystihují důležité významové odstíny jednotlivých slov.

Klíčem ke správnému pochopení zmíněného biblického oddílu je povšimnutí si rozdílu v užívání termínů „koinos" a „akathartos". Ačkoli mají podobný význam, nejsou to synonyma (slova stejného významu), jak by se na první pohled mohlo zdát. Zatímco akathartos znamená „nečistý", koinos má význam „obecný", „znečištěný", „poskvrněný".

Aniž bychom se pouštěli do hlubokých jazykových rozborů těchto biblických výrazů, je třeba vědět, že slovo koinos označovalo specifickou kategorii znečištění v judaismu. Podle této rabínské koncepce, „obecného", nebo „znečištěného" se „čistá věc" nebo „čistý člověk" stali „znečištěnými" kontaktem s nějakou kulticky nečistou věcí nebo nečistým člověkem, tj. pohanem. T. C. Smith píše: „Oddělování se v judaismu stalo tak striktním, že od pohanů se nemohl kupovat olej, chléb, mléko a maso. Jíst pohanské jídlo bylo ohavností, avšak ještě horší bylo jíst v domě pohana." Tato judaistická koncepce, vytvořená v intertestamentální době (tj. v období mezi sepsáním poslední starozákonní a první novozákonní knihy, ovšem nemá nic společného s biblickým starozákonním učením o čistém a nečistém, podle něhož se člověk ani čisté zvíře nestali nečistými nebo znečištěnými běžným kontaktem s nečistým zvířetem (pouze zdechlina znečišťovala). (Septuaginta, řecký překlad hebrejského starozákonního textu, nepoužívá pro překlad hebrejského „chol" („obecný", „znečištěný") výraz koinos, nýbrž slovo s obdobným významem bebélos.) Podle rabínské představy však byla čistá zvířata, která se dostala do kontaktu se zvířaty nečistými, znečištěná, obecná (koinos). Co to znamená v příběhu, který čteme ve Sk 10?

Co Petr považoval za „poskvrněné", „znečištěné", a tudíž nevhodné k jídlu? Byla to čistá zvířata, která přišla do styku se zvířaty nečistými. Pouze „čisté" se mohlo stát „znečištěným" (koinos), a to jen prostřednictvím nečistého zvířete. Je významné, že hlas z nebe ignoroval Petrovo chápání (tuto judaistickou kategorii) o „znečištění čistého prostřednictvím styku s nečistým". Kdyby Kristův kříž odstranil rozdíl mezi čistými a nečistými zvířaty, musel by znít biblický text jinak. Hlas z nebe by musel říct: „Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté (akathartos)." Jenže v textu není použité slovo akathartos, nýbrž koinos! Proto jedině správný překlad Sk 10,15b zní: „Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za poskvrněné (znečištěné)" - tedy ne „za nečisté", jak nesprávně uvádí jak český ekumenický překlad, tak i Bible kralická. Pro Petra nebylo snadné pochopit tuto Boží lekci. Čistá zvířata ve vidění představovala židy, nečistá pak pohany. Židé si mysleli, že už pouhým stykem s pohany se znečišťují, a tak se společenskému kontaktu s nimi vyhýbali. Proto když římský setník Kornélius (pohan) poslal k Petrovi své služebníky (pohany), Petr nebyl připraven je přijmout. Bůh musel přesvědčit první křesťany, kteří byli židé, že Kristus zbořil lidské bariéry ve vztazích mezi lidmi, a že se žid může svobodně stýkat s nežidem. (Něco jiného je přijímat hříšné pohanská zvyky!) Po usilovném zvažování Petr porozuměl naučení, které mu Bůh musel několikrát opakovat, aby byl s to je přijmout. Teprve když se stal svědkem toho, jak Duch svatý naplnil pohany, byl ochoten se s nimi plně ztotožnit (Sk 10,44-48; 11,17.18)

Následujícího dne po vidění šel Petr do Cesareje navštívit Kornélia, jeho příbuzné a přátele. Na uvítanou jim řekl: „Dobře víte, že židům není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je. Mně však Bůh ukázal, abych si o žádném člověku nemyslel, že styk s ním poskvrňuje nebo znečišťuje." (Sk 10,28) Takto vysvětlil, jak si své vidění vyložil. Bůh mu zjevil, že styk s pohany ho nemůže znečistit. Když chtěli slyšet poselství o pravém Bohu, Petr prohlásil: „Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří, a činí, co je spravedlivé." (Sk 10,34.3)

A tady si Pane Ondro všimněme hlavního rozuzlení smyslu celého vidění, jež dal Bůh Petrovi. Petr neříká, že se vidění týká konzumace "čistého" a "nečistého" masa, nýbrž styku s pohany.

Osobně si myslím, že Boží příkaz konzumovat jen čisté maso, se úplně tak netýkal izolace Izraele od okolních národů - o to se bezpečně postarala tradice navršená na Boží zákon, ale spíše, aby Izrael byl světlem pro ostatní pohanské národy, a aby se také vyznačoval zdravotní reformou, pohané při výběru konzumaci jídel neznali mezí.

Tolik ode mne z dnešního zamyšlení.

S pozdravem: Sid.